14 C 342/2023-33 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 10. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 16.995,68 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení shora. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že jako poskytovatel úvěru uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. Na základě smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky žalobci vrátit a zaplatit mu úroky a poplatky. Žalobce před poskytnutím úvěru řádně prozkoumal úvěruschopnost žalovaného, postupoval s odbornou péčí řádného hospodáře. Úvěruschopnost posuzoval individuálně, kontroloval všechny dostupné údaje v interních a externích databázích, provedl aktivní přezkum příjmů a výdajů žalovaného. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše 16.000 Kč s oprávněním čerpat úvěr i prostřednictvím kreditní karty. Čerpání úvěru započalo dne 2. 11. 2021. Žalobce a žalovaný se ve smlouvě dohodli na vrácení poskytnutého úvěru spolu s poplatky a úroky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši stanovené ve smlouvě. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru. Z důvodu porušení povinností žalovaného splácet úvěr řádně a včas byl dne 8. 2. 2023 celý zůstatek úvěru s příslušenstvím zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky sestávající z jistiny ve výši 15.213,01 Kč, poplatků za upomínku ve výši 600 Kč, za pozdní platbu ve výši 600 Kč a za přečerpání úvěrového rámce ve výši 582,67 Kč (součet jistiny a poplatků je 16.995,68 Kč), úroků ve výši 615,39 Kč a úroků z prodlení ve výši 1.508,37 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek dopisem ze dne 2. 8. 2023, dlužné částky neuhradil. 2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalovanému. Žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Přípisem doručeným se žalobou žalovanému na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 18. 12. 2023 byl žalovaný vyzván, aby do 7 dnů sdělil, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl dle § 115a) o. s. ř. bez nařízení jednání s tím, že pokud vyjádření nebude soudu doručeno ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval, proto se má za to, že s tímto postupem souhlasí. Protože byly splněny podmínky dle § 115a) o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně 2. 1. 2024. Žalovaný se tak k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů předložených žalobcem, tj. žádosti o úvěr, dokladů k prověření úvěruschopnosti žalovaného, potvrzení o příjmu žalovaného, smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. 1008355051, včetně produktových podmínek a vysvětlení pojmů používaných pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí o zesplatnění ze dne 9. 2. 2023, včetně podacího archu, výpisu ke kreditní kartě, platební historie a předžalobní výzvy ze dne 2. 8. 2023, včetně podacího archu. 4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný podal žalobci dne 11. 6. 2021 žádost o revolvingový úvěr a vydání kreditní karty. Žalobce provedl prověření úvěruschopnosti žalovaného, hodnotil příjmy a výdaje žalovaného, které byly doloženy i potvrzením zaměstnavatele žalovaného. Mezi účastníky byla následně uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěrový rámec ve výši 16.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit se sjednaným úrokem ve výši 12 % p. a. a sjednanými poplatky. V článku V./5., 6. smlouvy bylo sjednáno oprávnění banky úvěr zesplatnit v případě prodlení žalovaného se splácením úvěru. Podle výpisu z úvěrového účtu žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Přípisem ze dne 9. 2. 2023 odeslaným 10. 2. 2023 žalobce v souladu se smlouvou úvěr v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek žalovaným zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě částky 17.611,07 Kč do 23. 2. 2023. Podle platební historie dlužná částka sestávala z položek uvedených v žalobě. Dle žalobce žalovaný na dluh ničeho nezaplatil. Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaný dluží žalobci uvedené částky. Dne 3. 8. 2023 zaslal právní zástupce žalobce žalovanému předžalobní výzvu datovanou 2. 8. 2023. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by platbu provedl. <i>5. Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> 6. Na základě prokázaných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla po prověření úvěruschopnosti žalovaného uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěrový rámec ve výši 16.000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr prostřednictví kreditní karty a řádně jej nesplácel, proto žalobce úvěr v souladu se smlouvou oznámením ze dne 9. 2. 2023 zesplatnil. Žalovaný po zesplatnění na dluh ničeho nezaplatil. Žalovaný nesplnil povinnost úvěrovaného dle § 2395 o. z. vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a poplatky. Výše dlužných částek byla prokázána výpisem z úvěrového účtu a platební historii. Žalobě proto bylo vyhověno a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 16.995,68 Kč a kapitalizovaný úrok 615,69 Kč. 7. Žalovaný nesplácel úvěr ve sjednané lhůtě splatnosti a dostal se do prodlení, proto je dle § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který byl kapitalizován částkou ve výši 1.508,37 Kč a následně od 14. 10. 2023 do zaplacení přiznán zákonnou sazbou ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen a. t.). Při určení výše odměny a nákladů zastoupení postupoval soud podle § 14b a. t. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby). Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 1.200 Kč. Daň činí 252 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2.252 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou splatné dle § 149 odst. l o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. 9. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b a. t. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá dlužné úvěry soudní cestou ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smlouvy a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. V případě, kdy by se žalovaný v konkrétním řízení bránil a žalobce na procesní obranu reagoval, bylo by již postavení obou účastníků v řízení z hlediska nákladů právního zastoupení shodné (viz § 14b odst. 3 a. t.). Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b a. t. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu