16 C 149/2024-46 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 267,50 s příslušenstvím uvedeným ve výroku II. shora. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 4. 8. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. 4003490092, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 46 990 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu a úrok vrátit ve 24 měsíčních splátkách po 2 465 Kč. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, a žalobkyně proto úvěr ke dni 16. 7. 2023 zesplatnila. Dlužná částka se skládá z dlužných splátek ve výši 17 469 Kč (jistina a úrok) a smluvní pokuty ve výši 5 142 Kč spolu se shora uvedeným příslušenstvím. Žalobkyně rovněž tvrdila, že řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet.2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu dne 22. 7. 2024 postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně na výzvu shodného obsahu rovněž nereagovala. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 7. 8. 2024.3. Soud vzal na základě účastníky předložených důkazů za prokázané následující skutečnosti:4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným jako úvěrovaným uzavřela dne 4. 8. 2021 smlouvu o (spotřebitelském) úvěru č. SU4003490092, kdy se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 46 990 Kč za účelem koupě motocyklu, mopedu či čtyřkolky. Úvěr měl žalovaný splatit ve 24 měsíčních splátkách po 2 465 Kč. Ve smlouvě bylo uvedeno, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného je 29 500 Kč, má výdaje na bydlení ve výši 10 000 Kč, ostatní výdaje ve výši 1 000 Kč a splátky ostatních úvěrů ve výši 5 000 Kč.5. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaný čerpal od žalobkyně úvěr ve výši 46 990 Kč dne 5. 8. 2021 na účet č. , č. účtu, .6. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětnou smlouvu o úvěru celkem částku 40 510 Kč.7. Z dalších účastníky předložených důkazů soud nezjistil pro posouzení věci žádná významná skutková zjištění.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1, 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud na základě předložených důkazů dovodil, že žaloba je zčásti důvodná. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o (spotřebitelském) úvěru částku ve výši 46 990 Kč.13. Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Jak vyplývá ze současné judikatury, nebude každé dílčí pochybení v procesu posuzování úvěruschopnosti způsobovat neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, 33 Cdo 1819/2023). Avšak i posledně citované rozhodnutí 33 Cdo 1819/2023 předpokládá náležité zjištění příjmů úvěrovaného, což je nezbytnou a výchozí podmínkou pro řádné posouzení, zda je spotřebitel schopen úvěr splácet (viz bod 33. odůvodnění citovaného rozhodnutí). Nutno dodat, že ani poskytovací skóringové modely používané bankovními společnostmi (jejichž relevanci a význam pro posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet soud nikterak nezpochybňuje) se bez věrohodného zjištění příjmů úvěrovaného neobejdou.14. Doklady o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla náležitě ověřena, tj. ve smyslu výše uvedeného alespoň doklady prokazující výši příjmu žalovaného (výplatní pásky, výpisy z účtu apod.) však soudu ani přes výzvu předloženy nebyly. Tvrzení žalobkyně stran prověření úvěruschopnosti žalovaného pak navíc zůstalo pouze v obecné rovině. Za těchto okolností je nutno uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla náležitě posouzena. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované (resp. tato skutečnost nebyla soudu prokázána), je smlouva o úvěru dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti (jedná se o neplatnost absolutní). Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.15. Protože žalobkyně vyplatila žalovanému částku 46 990 Kč na základě neplatné smlouvy o úvěru, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že dlužník na neplatnou smlouvu o úvěru plnil celkem 40 510 Kč, přičemž toto plnění je třeba odečíst od žalobkyní poskytnuté částky ve výši 46 990 Kč. Celková výše bezdůvodného obohacení tak činí 6 480 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit.16. Ve zbývající části pak byla ze shora uvedených důvodů žaloba zamítnuta. Žalobkyně v žalobě uplatnila mj. nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 142 Kč. Jedná se však o nárok, který má základ v neplatné smlouvě o úvěru, jejíchž ustanovení se žalobkyně dovolávat (vzhledem k neplatnosti) nemůže.17. Soud zamítl žalobu i v části, ve které se žalobkyně domáhal