16 C 200/2024-36 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení je (po částečném zpětvzetí žaloby v rozsahu částky 460 Kč s příslušenstvím) nárok žalobkyně na zaplacení částky 36 250 Kč představující nesplacený úvěr s příslušenstvím, poskytnutý žalované žalobcem na základě Smlouvy o úvěru č. 24324302 ze dne 21. 9. 2023. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobce na zaplacení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobce, aby tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě shora uvedené smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 29 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit v souladu se smlouvou. Nedílnou součástí smlouvy je Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Úvěr byl žalované vyplacen bezhotovostně, a to dne 21. 9. 2023 v částce 15 000 Kč a dne 22. 9. 2023 v částce 14 000 Kč. Žalovaná požádala 5x o odklad splatnosti úvěru (celkově o 42 dní) a splatnost úvěru tedy nastala dne 2. 12. 2023. Žalovaná nesplatila úvěr řádně a včas, proto se žalobce domáhá zaplacení částky 36 250 Kč (před částečným zpětvzetím částky 37 490,75 Kč), sestávající z nesplacené jistiny ve výši 29 000 Kč a poplatků za poskytnutí úvěru 7 250 Kč. Dále se žalobce domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 780,75 Kč v souladu s čl. 6.4 Všeobecných obchodních podmínek a č. 3 Sazebníku, když se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením úvěru dnem následujícím p splatnosti, tj. po dni 2. 12. 2023. Žalobce se domáhá zaplacení smluvní pokuty pouze za prvních 90 dnů prodlení. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce prověřil úvěruschopnost žalované, kdy po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru shromáždil a zkontroloval informace uvedené žalovanou, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž dala žalovaná svůj souhlas. Žalovaná byla o zaplacení upomenuta, naposledy předžalobní výzvou.2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dne 30. 9. 2024. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 30. 10. 2024.3. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, k němuž došlo před zahájením jednání ve věci samé, soud postupoval dle § 96 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. a v tomto rozsahu ve výroku I rozsudku řízení zastavil, když souhlas žalované se zpětvzetím se nevyžaduje.4. Soud vzal ve zbytku projednávaného nároku na základě účastníky předložených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne 21. 9. 2023 se žalovanou smlouvu o úvěru č. 24324302, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem částku 29 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté prostředky vrátit do 21. 10. 2023, přičemž v průběhu smluvního vztahu byla splatnost celkem 5x odložena, a to celkem o 42 dní a nastala tak dne 2. 12. 2023. Žalovaná neuhradila na smlouvu o úvěru sjednanou částku. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 31. 5. 2024.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalované poskytla na základě smlouvy o úvěru celkem částku 29 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by poskytnutý úvěr vrátila, netvrdila, že by smlouvu neuzavřela nebo že by jí úvěr nebyl poskytnut.11. Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalované). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované zkoumala, avšak s vágním odkazem na shromáždění a kontrolu informací uvedených žalovanou, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků. Nicméně ani k výzvě soudu nedoplnila v tomto směru nedostatečná skutková tvrzení ani neoznačila žádné důkazy k tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované.12. V návaznosti na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila skutková tvrzení a předložila důkazy k tomu, že byla zkoumána úvěruschopnost žalované, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 460 Kč včetně příslušenství. Soud proto řízení v tomto rozsahu zastavil podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., jak je výše zdůvodněno (bod 3).13. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva z 21. 9. 2023 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.14. Protože žalobkyně vyplatila žalované částku 29 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaná neuhradila ničeho, je tak povinna žalobkyni vrátit částku 29 000 Kč.15. Soud pak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 250 Kč jako poplatku za sjednání úvěru (v žalobě byla tato částka v důsledku písařské chyby vyčíslena částkou 7 710 Kč a následně žalobkyní opravena), dále smluvní pokuty ve výši 780,75 Kč a konečně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 250 Kč od 3. 12. 2023 do zaplacení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciáln