16 C 95/2024-27 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 30 260 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku shora, a to z titulu úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 25. 4. 2023. Žalobkyní požadovaná částka se skládala z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, částky 8 000 Kč (kapitalizovaného) smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně a částky 2 260 Kč smluvní pokuty za prodlení žalovaného s úhradou jistiny za období od 29. 8. 2023 do 20. 12. 2023. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz, na níž žalovaný vyplnil registrační formulář, odsouhlasil smluvní dokumentaci a dokončil svou registraci zadáním verifikačním SMS kódem v žádosti o úvěr. Zároveň poskytl fotokopii svého dokladu totožnosti a uhradil ověřovací platbu, když variabilním symbolem bylo jeho rodné číslo.2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dne 13. 5. 2024. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 28. 6. 2024.3. Na základě předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, potvrzení o platbě a občanského průkazu (č. l. 9-11, 13-14) soud zjistil, že dne 24. 4. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr do výše 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal dle čl. 2.1.6 smlouvy o úvěru uhradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Žalovanému byl úvěr poskytnut na dobu neurčitou, přičemž žalovaný měl splácet dle odst. 2.1.7. smlouvy o úvěru vždy k 25. dni v měsíci úrok z jistiny přirostlý za uplynulé období a jistinu zcela či částečně kdykoliv za trvání smlouvy. Ve smlouvě byla sjednána možnost úvěr zesplatnit v případě prodlení žalovaného po dobu dvou měsíců či v případě porušení smluvní povinnosti. Podle odst. 4.2. písm. c) smlouvy o úvěru byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Verifikační platba ve výši 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, , který odpovídal rodnému číslu žalovaného uvedeném v občanském průkazu, byla zaplacena z účtu č. , č. účtu, .5. Z potvrzení o platbě (č. l. 12) soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč dne 25. 4. 2023 na účet č. , č. účtu, .6. Z výplatních pásek žalovaného (č. l. 15-17) soud zjistil, že žalovaný za období od ledna do března 2023 obdržel od společnosti , právnická osoba, čistou mzdu v průměrné měsíční výši 27 613 Kč a doplatky v průměrné měsíční výši 52 311 Kč.7. Z dopisu ze dne 25. 8. 20223 soud zjistil, že předmětný úvěr byl zesplatněn dne 25. 8. 2023.8. Z výzvy k úhradě ze dne 20. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl upomenut k úhradě dluhu.9. Z dalších účastníky předložených listin soud nezjistil pro posouzení věci žádné významné skutečnosti.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.12. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.13. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je částečně důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy obdržel žalovaný dne 25. 4. 2023 úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný v rozporu se smluvním ujednáním nehradil sjednané platby a tím došlo k realizaci práva žalobkyně na zesplatnění úvěru, jakož i práva na úhradu smluvní pokuty. Smlouva o úvěru byla sjednána platně, když v souladu se ZSÚ před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl v řízení nečinný, tudíž netvrdil ani neprokázal, že poskytnutý úvěr a jeho příslušenství řádně zaplatil. Žalobkyně má tak právo na zaplacení jistiny i uplatněné smluvní pokuty, jejíž výše byla sjednána v souladu s ustanovením § 122 odst. 2 ZSÚ. Žalobkyni přísluší i úrok z prodlení ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru (i když ho požaduje až od 29. 8. 2023) do zaplacení, jehož sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.14. Žalobkyně však nemá právo na zaplacení částky 8 000 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení. Tento nárok žalobkyně se opírá o smluvní ujednání, podle kterého úroková sazba činí 40 % měsíčně, jež je však v rozporu s dobrými mravy.15. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019-II. uvedl, že výrazná (mnohonásobná) odchylka sjednané výše smluvního úroku z prodlení od sazby stanovené nařízením vlády tedy může být signálem rozporu takového ujednání s dobrými mravy, sama o sobě však (bez posouzení relevantních okolností jejího sjednání) takový rozpor ještě neznamená. Jak již bylo uvedeno v R 104/2012, Nejvyšší soud má za to, že tento závěr obstojí i s přihlédnutím k názoru vyjádřenému v nálezech Ústavního soudu ze dne ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07, a ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. I. ÚS 728/10, v nichž Ústavní soud dovodil neústavnost ujednání o úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, který podle něj byl „očividně (rovněž) za hranicí, kterou lze považovat podstatě a smyslu daného institutu úroku z prodlení za adekvátní“. I v těchto nálezech totiž Ústavní soud uvedený závěr učinil na podkladě konkrétních okolností daných věcí. Ostatně v později vydaném usnesení ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 1169/13, Ústavní soud s ohledem na konkrétní okolnosti tam projednávané věci neposoudil jako protiústavní ujednání o úroku z prodlení ve výši 0,6 % denně z dlužné částky sjednané ve smlouvě kupní mezi podnikateli a uvedl, že shora citované nálezy vycházely ze zcela rozdílné situace. Též v nálezu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, v němž se Ústavní soud v případě spotřebitelské půjčky vyjadřoval k posuzování výše úroků z prodlení přiznaných exekučním titulem v exekučním řízení a dospěl k závěru, že úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky a vyšší jsou již ústavně neakceptovatelné, výslovně uvedl, že se v tomto nálezu nevyjadřuje k případům, kdy se k placení úroků z prodlení v obdobné výši zavázal podnikatel nebo kdy je výkon rozhodnutí na zaplacení takových úroků z prodlení uložen podnikateli, a též k případům, v nichž by oprávněný prokázal, že mu byla způsobena škoda odpovídající sjednané výši úroků a že by tato škoda měla být hrazena z přiznaných úroků z prodlení. Podle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 31 Cdo 717/2010, při posouzení, zda se účastníky sjednaná sazba úroků z prodlení příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 obč. zák. [č. 40/1964 Sb.], nelze bez zvážení všech rozhodných okolností konkrétního případu vyjít pouze ze závěrů jiného rozhodnutí soudu v obdobné věci a nepostačí jen srovnání smluvené sazby úroku z prodlení se sazbou zákonnou. Ačkoliv je soud přesvědčen, že takto nastavená výše smluvního úroku by byla v rozporu s dobrými mravy snad v jakémkoliv smluvním vztahu, zabýval se (respektujíc shora uvedenou ustálenou judikaturu Ne