19 C 231/2024-57 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2024 se žalobkyně domáhá proti žalovanému zaplacení částky 299.304,92 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku rozsudku. K odůvodnění uvedla, že uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru č. 7203985083 dne 3.1.2023 (dále jen „Smlouva“), jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Na základě této Smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 300.000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný dle zavázal platit úrok ve výši 12,99 % p.a., a dále poplatky dle odst. 4.2 Smlouvy dle platného Ceníku. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4.793 Kč, vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy žalobkyně k zaplacení již splatných splátek úvěru a jelikož interní - mimosoudní vymáhání dlužních splátek bylo neúspěšné, využila žalobkyně svého práva a prohlásila dne 2. 9. 2023 celý úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami. Dle čl. 3.1 Smlouvy je banka oprávněna připisovat k jistině úvěru řádné úroky, úroky z prodlení a další vzniklé poplatky. Žalovaný se tak počínaje dnem následujícím dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu. V souladu s platným právním řádem pak byla dlužná částka nadále úročena vedle řádného úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Žalovaný uhradil na úvěr celkem částku ve výši 34.436,98 Kč. Žalovaný dluží žalobkyni částku 299.304,92 Kč na jistině dluhu, částku 25.428,50 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 12,99 % p.a. počítaného z jistiny úvěru od 3.9.2023 do 22.04.2024, částku ve výši 29.104,06 Kč, na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne 3.9.2023 do 22.04.2024 a dále smluvní úrok 12,99 % p.a. z částky 299.304,92 Kč od 23.04.2024 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 15 % p.a. z částky 299.304,92 Kč od 23.04.2024 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani na předžalobní výzvu dle ust. § 142a občanského soudního řádu.K výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 19.489 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobkyně. Částka dle výpisu z účtu žalovaného odpovídá jeho průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Dále banka ověřila, že žalovaný nebyl v insolvenčním řízení. Z historie v interní evidenci žalobkyně ověřila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace, jako záznam o exekučním řízení atd. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně proto stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným (počet vyživovaných osob, způsob bydlení atd.) v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 7.662 Kč. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl splátky ve výši 0 Kč. Žalobkyně zjistila dotazem do CCB a z vlastních systémů, že v době žádosti o úvěr měl žalovaný úvěr se splátkou 4.637 Kč u žalobkyně, který byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován a dále úvěr na kreditní kartu splátkovou mimo žalobkyni s orientační splátkou 1.200 Kč, který byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován a osobní úvěr mimo žalobkyni se splátkou 349 Kč. Splátka nového úvěru činila 4.793 Kč. Nové splátkové zatížení činilo 5.142 Kč. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životných výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo 14.347 Kč na pokrytí životních nákladů.Žalobkyně omluvila neúčast při jednání soudu a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti.K nařízenému jednání soudu se žalovaný nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 27. 9. 2024. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal bez přítomnosti žalovaného.Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že , Jméno zainteresované společnosti 0/0, uzavřela se žalovaným dne 3. 1. 2023 smlouvu o úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně pořídila výpisy z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně č. , č. účtu, za měsíce říjen 2022, listopad 2022, prosinec 2022 a leden 2023, kterým byly doloženy pravidelné příjmy a výdaje žalovaného (mj. mzda od společnosti , právnická osoba, v průměrné výši 19.489 Kč). Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit splátkami po 4.793 Kč, z nichž první byla splatná dne 20. 1. 2023 a poslední dne 20. 1. 2032. Úvěr měl být splacen společně s úrokem, přičemž byla dohodnuta úroková sazba ve výši 12,99 % p.a. Dle článku 8.1 (a) a 8.2 (b) smlouvy v případě prodlení se zaplacením 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo v případě prodlení se zaplacením 2 a více splátek byla banka oprávněna prohlásit úvěr okamžitě splatným. Dopisem ze dne 2. 9. 2023 oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 314.701 Kč. Žalobkyně dále upomenula žalovaného o zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 24. 4. 2024. Výše dlužné jistiny, poplatků, úroků a úroku z prodlení byla doložena transakční historií a výpisem z úvěrového účtu. Výše uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru, z výpisu z účtu žalovaného žalobkyně, z oznámení o zesplatnění dluhu, z výpisu z úvěrového účtu, z transakční historie a z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání.Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobkyně prokázala existenci smluvního vztahu mezi účastníky. Dle soudu žalobkyně prokázala i to, že před uzavřením smlouvy náležitě ověřila úvěruschopnost žalovaného, když z výpisu z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně zjistila výši příjmu žalovaného, výši jeho nezbytných výdajů, dále ověřila jeho stávající úvěrové zatížení a prověřila, že žalovaný není v insolvenci a dále jej prověřila ve svých interních databázích. Současně vycházela z výše sjednaných splátek daného úvěru a dle soudu správně dovodila, že je v možnostech žalovaného úvěr splácet. Nelze tak dovozovat, že by smlouva byla neplatná pro nesplnění povinnosti poskytovatelé úvěru ověřit úvěruschopnost klienta (viz § 86 a § 87 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že v době trvání závazkového vztahu úvěr řádně splácel, případně že na úvěr zaplatil jakékoliv finanční částky, které žalobkyně nezohlednila. Žalobkyně vzhledem k neplnění závazků žalovaným prohlásila úvěr okamžitě splatným, jak ji k tomu opravňovaly smluvní podmínky. Za tohoto stavu žalobkyni vzniklo právo domáhat se jednorázového zaplacení nesplacené jistiny, jakož i poplatků a úroků. Žalobkyně dále oprávněně požaduje sjednaný úrok z úvěru, jehož výše odpovídá zákonnému limitu dle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, a úrok z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to až do doby zaplacení dluhu. Žalobkyně úroky za dobu do 22. 4. 2024 kapitalizovala. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně, jež byla v řízení zcela úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení.