19 C 359/2023-28 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 6. 10. 2023 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 18.819 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8.819 Kč od 15. 6. 2022 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2023 uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako předchozím věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem. [právnická osoba], [IČO] nabyla pohledávku od původního věřitele společnosti [právnická osoba], [IČO] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 8. 2023. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 21. 3. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne 21. 3. 2022 úvěr ve výši 13.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 14. 6. 2022. Žalovaná úvěr nesplatila. Žalobce požaduje uhradit jistinu ve výši 13.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5.434,34 Kč a úrok stanovený dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 384,66 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě toho nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalovaná odsouhlasila znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, v tomto případě je kód [číslo]. Autorizační kód je přidělen žalované na základě žádosti o úvěr na její verifikovaný mobilní telefon. SMS Kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 21. 3. 2022 na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Jako variabilní symbol, byl mezi stranami zvolen jako rodné číslo žalované. Žalovaná úvěr nesplatila ani na předžalobní upomínku žalobce ze dne 19. 8. 2023. Žaloba s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. na adresu jejího bydliště dle evidence obyvatel dne 15. 1. 2024. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobce s uvedeným postupem souhlasil již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázaná skutková tvrzení žalobce shora uvedená. Tato skutková zjištění soud učinil z potvrzení o verifikační platbě, smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 7DB63 /371257 a dodatku ke smlouvě o půjčce ze dne 15. 5. 2022, formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském věru (uzavření smlouvy), potvrzení o provedení transakce (vyplacení úvěru), smluv o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 8. 2023 s podacím lístkem. <i>Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.</i> <i>Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem. Postoupení pohledávky bylo osvědčeno oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou, v níž byla žalovaná o postoupení pohledávky rovněž informována. Soud se dále zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle soudu právní předchůdce žalobce zákonným povinnostem poskytovatele úvěru nedostál. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (srov. Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V posuzovaném případě nebylo doloženo, že by právní předchůdce žalobce ověřil výši příjmů a výdajů žalované například z dokladů o mzdě či jiném příjmu apod. Žádné takové doklady ani nebyly pro potřeby tohoto řízení doloženy. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla neplatným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalované poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 13.000 Kč. Tuto částku proto soud žalobci přiznal (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl (výrok II.). Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se pak projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. T