29 C 68/2024-28 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným dne 26. 4. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 24 556,85 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru č. 0381672 uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným dne 18. 1. 2022. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 25 000 Kč. Spolu s jistinou se žalovaná zavázal uhradit příslušenství ve výši 21 480 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak zavázal žalovaný do výše 46 480 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 320 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na den 18. 3. 2023. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalobce tvrdil, že před uzavřením úvěrové smlouvy ověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr informacemi sdělenými žalovaným a jim doložených listin. Smlouva byla uzavřena na základě vyplněné žádosti žalovaným a okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost údajů žalovaný stvrdil podpisem. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta.2. Žalovaný neuhradil sjednanou částku řádně a včas. Uhradil částku 10 720 Kč. Na jistinu byla započítána částka 5 163,12 Kč a na příslušenství 5 556,88 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky 35 760 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 19 836,88 Kč a zůstatku smluvního příslušenství ve výši 15 923,12 Kč. Závazek byl zesplatněn a ode dne 19. 3. 2023 je žalovaný v prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka postoupena dne 6. 12. 2023 na žalobkyni. Žalobkyně tak žádá nesplacenou jistinu ve výši 19 836,88 Kč, kapitalizovaný smluvní rok ve výši 802,26 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 8 865 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 720,15 Kč, inkasní poplatek 3 535,71 Kč, smluvní úrok za poskytnutí prostředků ve výši 986,95 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 850,54 Kč, náklady mimosoudního vymáhání ve výši 217 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 502,97 Kč.3. Žalovanému byla v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. zaslána dne 9. 4. 2024 předžalobní výzva k plnění, kdy ani poté nebylo ze strany žalovaného plněno.4. K jednání nařízenému na den 20.6.2024 se žalovaný nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou a doplněním žalobních tvrzení doručeno zásilkou určenou do vlastních rukou postupem dle ustanovení § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 9. 8. 2024. Žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce omluvila. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného i žalobkyně.5. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.6. Smlouvou o úvěru, žádosti o úvěr, Standardních informací o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení a oznámení o postoupení bylo prokázáno, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, žalovaný předkládal v rámci žádosti o úvěru výplatní pásky a pracovní smlouvu.7. Zesplatněním úvěru bylo prokázáno, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek spočívajícím v neplnění platebních povinností ze strany žalovaného byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 6. 1. 2023 a žalovaný vyzván k okamžité úhradě částky do 23. 2. 2024.8. Předžalobní výzvou bylo prokázáno, že žalobce v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby.9. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, soud ji proto nemohl poučit dle § 118a o.s.ř., že nemá dostatečně doloženo posouzení úvěruschopnosti. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V návrhu na vydání EPR je na doklady k posouzení úvěruschopnosti odkazováno, resp. je odkazována na žádost o úvěr, soud však dosud žádné listiny, které byly při uzavírání smlouvy žalovaným předloženy pro potřebu posouzení jeho úvěruschopnosti, neobdržel a s ohledem na to, že se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila, nemohl žalobkyni ani poučit.10. V řízení tedy nebylo ze shora uvedených důvodů prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že řádně prověřila (resp. její předchůdce) úvěruschopnost žalovaného a že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalovaného.11. Soud pak zamítl žalobu i v části, ve které se žalobkyně domáhala příslušenství. Zde soud odkazuje na závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/202021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. či jiné příslušenství tak v době rozhodování soudu dán nebyl.12. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právní normy platné a účinné v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.13. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.16. Dle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Dl