30 C 196/2024 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se po žalovaném návrhem ze dne 4. 4. 2024 ve znění částečného zpětvzetí žaloby ze dne 16. 4. 2024 domáhal zaplacení částky 18.759,64 Kč s konkretizovaným úrokem a s úrokem z prodlení s odůvodněním, že dne 23. 11. 2021 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 238135336, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny při podepsání smlouvy a žalovaný svým podpisem stvrdil převzetí finančního obnosu v hotovosti. Žalovaný se zavázal v souvislosti poskytnutím úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 10.477 Kč, jenž představuje součet úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5.101 Kč, částku za zpracování zápůjčky 1.500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2.316 Kč a pojistné za doplňkové pojištění 1.560 Kč. Poskytovateli úvěru tak měl žalovaný vrátit celkem částku 20.477 Kč v 52 týdenních splátkách po 394 Kč, přičemž poslední 52. splátka ve výši 383 Kč byla stanovena na 22. 11. 2022. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své povinnosti ze smlouvy. Žalovaný poskytovateli úvěru neuhradil žádnou částku, ke dni 2. 4. 2022 činila dlužná jistina částku 10.000 Kč a dlužný poplatek částku 10.477 Kč. Neuhrazená jistina 10.000 Kč se dále od 23. 11. 2022 tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úročí úrokem ve výši 29,49 % ročně sjednaným na straně 2. smlouvy o spotřebitelském úvěru. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy byla společností , právnická osoba, postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalovaný nereagoval na písemnou předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. K jednání dne 3. 9. 2024 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu předvolání bylo doručeno s účinností dne 12. 8. 2024. Žalobce svou účast u jednání omluvil. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Ve věci byly provedeny listinné důkazy zákaznickou kartou - žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 23. 11. 2021, smlouvou o úvěru ze dne 23. 11. 2021, přehledem umoření dluhu, z něhož je zřejmé, že žalovaný z poskytnutých prostředků nevrátil žádnou částku, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 a předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2024. Na základě uvedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 23. 11. 2021 byla mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na základě které žalovaný od poskytovatele úvěru převzal částku 10.000 Kč. Peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit navýšené o konkretizovaný úrok, o poplatek za zpracování úvěru, za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení a za doplňkové pojištění v 52 týdenních splátkách. Žalovaný neuhradil ani jedinou sjednanou splátku. Pohledávka byla postoupena žalobci, o změně věřitele byl žalovaný informován. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by předchůdci žalobce či žalobci cokoli zaplatil.4. Žalobce k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, odkázal na údaje zaznamenané v žádosti o úvěr, které žalovaný sdělil o svých rodinných, majetkových a příjmových poměrech. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost. Předchůdce žalobce po žalovaném žádal rovněž uvedení informací o jeho měsíčních příjmech a výdajích. Na základě údajů získaných od žalovaného, ověřených z jeho pracovní smlouvy a ze dvou výplatních pásek, vycházel předchůdce žalobce z toho, že žalovaný má příjem ze zaměstnání skladníka na plný úvazek ve výši 28.427 Kč měsíčně. Žalovaný v žádosti o úvěr uvádí výdaje v celkové výši pouze 1.500 Kč, z toho částka 500 Kč měla směřovat na externí splátky žadatele. Pravdivost údaje žalovaného o výši jeho peněžitých závazků poskytovatel úvěru neověřoval, vycházel z prohlášení žalovaného. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaného v rozhodné době zatěžovaly platební povinnosti v souvislosti s proběhlým trestním řízením vedeným pod sp. zn. , spisová značka, (peněžitý trest, náklady obhajoby), žalovaného zavazovalo i soudní rozhodnutí o pohledávce společnosti T-mobil. Soud si je vědom, že pokud žalovaný o svých závazcích pomlčel, poskytovatel úvěru neměl reálnou možnost se o nich dozvědět. Podle soudu však nelze přehlédnout, že poskytovatel peněžních prostředků nijak blíže nezkoumal a neověřoval tvrzené výdaje žalovaného. Částku 1.000 Kč jako odhadované měsíční výdaje žadatele považuje soud za zjevně podhodnocenou a neodpovídající průměrným výdajům jednotlivce na stravování, oblečení, bydlení, dopravu, telefon atd. Poskytovatel úvěru měl věnovat pozornost zjištění skutečných výdajů žalovaného, neměl se spokojit s nevěrohodným prohlášením žalovaného. Žalovaný podle údajů v žádosti disponoval bankovním účtem. Žalovaný při žádosti o úvěr výpisy z účtu nedokládal a poskytovatel úvěru jejich předložení zřejmě ani nepožadoval. V případě pochybností o výši výdajů žalovaného by přitom právě výpisy z účtu představovaly spolehlivý a objektivní zdroj informací o majetkové situaci žalovaného před uzavřením smlouvy. Na základě popsaných zjištění učinil soud závěr, že předchůdce žalobce řádně neprověřil skutečné majetkové poměry žalovaného zjm. na straně jeho výdajů předtím, než s ním uzavřel smlouvu o úvěru.5. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy částku 10.000 Kč. Nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěrů právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání svého tvrzení žalobce odkázal na údaje sdělené žadatelem o úvěr s tím, že v žádosti uvedené listiny (pracovní smlouva, výplatní pásky) byly předkládány v den sepsání smlouvy. Zdůraznil, že bylo povinností žalovaného uvádět úplné, přesné a pravdivé údaje a jednat v právním styku poctivě. Soud z důvodů uvedených v odstavci č. 4 shora dospěl k závěru, že nebylo dostatečně prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného.8. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 11. 2021 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaného ve smlouvě, tedy úroků, poplatku za uzavření smlouvy, poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení a za doplňkové pojištění. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 10.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě