6 C 338/2023-37 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 29. 6. 2023 se po částečném zpětvzetí žaloby ze dne 21. 7. 2023, na jehož základě bylo řízení částečně zastaveno usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 7. 2023 č. j. EPR 167422/2023-11, žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky 57 048,36 Kč, která sestávala z dlužné jistiny 28 606,34 Kč a poplatku 28 442,02 Kč. Dále žalobkyně požadovala příslušenstvím pohledávky tj. úrok a úrok z prodlení, které byly částečně kapitalizovány do 14. 12. 2022. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ [právnická osoba]“) a žalovaným byla dne 14. 12. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 100120253. Před jejím uzavřením [právnická osoba] posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vyhodnotila informace získané od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, tyto ověřila oproti vyžádaným dokladům a zapsala do zákaznické karty žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s poplatkem 36 303 Kč, který zahrnoval úrok 24 177 Kč s úrokovou sazbou 22,08 % ročně, poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč, službu komfortního a flexibilního splácení 8 286 Kč a dále pojistné 2 340 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit 66 303 Kč formou 78 týdenních splátek po 851 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když od uzavření smlouvy do jejího postoupení uhradil pouze 5 958 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, což bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný k návrhu uvedl, že si je svého dluhu vědom a požádal o povolení splátek. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, soud proto dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal v její nepřítomnosti. 3. Žalobkyně byla soudem vyzvána k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byla poučena, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobkyně bude ve věci částečně neúspěšná. Na výzvu soudu žalobkyně reagovala přípisem ze dne 15. 12. 2023, ve kterém zopakovala, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena, přičemž její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivost tvrzení žalovaného, které ke smlouvě ze dne 14. 12. 2020 uvedl a bylo zaznamenáno do zákaznické karty. Žalobkyně nemá k dispozici doklady, které žalovaný předložil při žádosti o úvěr a které jsou zaznamenány v zákaznické kartě. Žalobkyně rovněž zopakovala právní názor, že neprokázání splnění této povinnost nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy; nenavrhla další důkazy k prokázání tvrzené skutečnosti a odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, čj. 5 Co 231/2020-97. 4. Ve věci bylo provedeno dokazování listinami a to zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 14. 12. 2020, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 100120253 ze dne 14. 12. 2020, smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru tabulkou umoření smlouvy č. 100120253, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 a výzvou k plnění ze dne 1. 6. 2023. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 14. 12. 2020 byla mezi [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ve které je žalovaný označen jménem, příjmení, adresou a rodným číslem a je v ní výslovně odkazováno na ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) a dále na smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, které tvoří samostatnou listinu. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 14. 12. 2020 je uvedeno, že žalovaný žije v nájemním bytě, je ženatý, nemá žádnou vyživovací povinnost, je nezaměstnaný v evidenci Úřadu práce, jeho čistý příjem je 6 627 Kč a ostatní příjmy 16 842 Kč, nemá jiné splátky a odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou 7 000 Kč. Jako ověřené dokumenty jsou označeny„ výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky“ 8/2020 a 2 výpisy z účtu za 10/11/2020. Označené doklady nebyly soudu předloženy. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 30 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s poplatkem 36 303 Kč formou 78 týdenních splátek po 851 Kč, přičemž poplatek zahrnoval úrok 24 177 Kč, částku za zpracování úvěru 1 500 Kč, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 8 286 Kč a pojistné 2 340 Kč. Žalovaný uhradil celkem pouze částku 5 958 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, včetně seznamu postoupených pohledávek, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16. 12. 2022. Dne 1. 6. 2023 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. 5. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 14. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou a rodným číslem a nepochybně se tak jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěrů její právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení nepředložila jiné důkazy než kartu zákazníka, ačkoliv k tomu byla vyzvána. Údaje v zákaznické kartě nejsou blíže specifikovány ani žádným způsobem doloženy, zejména pokud se jedná o příjmy a výdaje žalovaného. Žalovaný byl v době uzavření smlouvy ženatý, neměl vyživovací povinnost, bydlel v nájemním bytě, byl nezaměstnaný, jako jeho příjem je uvedena částka 6 627 Kč a jako další příjem částka 16 842 Kč, přičemž příjmy měly být ověřeny„ výměrem důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky“. Ze zákaznické karty však nelze zjistit, o který z uvedených dokladů se mělo jednat, zda jsou tedy příjmy žalovaného z podpory v nezaměstnanosti, sociálních dávek či důchodu. Pokud se jedná o měsíční výdaje žalovaného, tyto rovněž nejsou nijak specifikovány (tj. náklady na bydlení, obvyklé výdaje domácnosti na stravování, ošacení apod.), v zákaznické kartě je současně výslovně uvedeno, že se jedná o výdaje„ odhadované“. Je tedy zřejmé, že nebyly žádným způsobem ověřovány, ačkoliv uváděná částka 7 000 Kč je zjev