9 C 363/2023-49 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 5. 10. 2023 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 22 148,77 Kč, kapitalizovaného úroku za dobu od 2. 1. 2023 do 21. 8. 2023 ve výši 1 861,80 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 4. 1. 2023 do 21. 8. 2023 ve výši 1 844,01 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 19 242,77 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 19 242,77 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru č. 5871329883 dne 4. 8. 2015, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. Na základě smlouvy poskytl žalobce žalované finanční prostředky ve výši 200 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaná dle odst. 4.1 smlouvy zavázala platit úrok ve výši 18,90 % p. a., dále poplatky dle odst. 4.2 smlouvy dle platného Ceníku. Žalovaná se zavázala hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 368 Kč vždy nejpozději do 14. dne v měsíci. Žalovaná nedodržela svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostala se s hrazením splátek do prodlení. Dle smlouvy o úvěru měl žalobce právo v případě, že dojde k prodlení úvěrovaného se splácením poskytnutého úvěru, zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, a dále účtovat poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle aktuálně platného Ceníku. Jelikož žalovaná nereagovala na výzvy žalobce k zaplacení již splatných splátek úvěru a jelikož interní - mimosoudní vymáhání dlužných splátek bylo neúspěšné, využil žalobce svého práva a prohlásil dne 1. 1. 2023 celý úvěr za okamžitě splatný, neboť žalovaná byla k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami. Dle předmětné smlouvy o úvěru (čl. 3) byla banka oprávněna připisovat k jistině úvěru řádné úroky, rovněž úroky z prodlení a další vzniklé poplatky. Žalovaná se počínaje dnem následujícím po zesplatnění dostala do prodlení se zaplacením celého dluhu. Dlužná částka byla nadále úročena vedle řádného úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Při schvalování úvěru žalobce vycházel z údajů poskytnutých klientkou. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klientky banka porovnávala její příjem a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klientky. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Žalovaná dluží žalobci částku 19 242,77 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 2 906 Kč, částku 1 861,80 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 15 % p. a. počítaném z jistiny úvěru od 2. 1. 2023 do 21. 8. 2023, částku ve výši 1 844,01 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek od 4. 1. 2023 do 21. 8. 2023, dále smluvní úrok 15 % p. a. z částky 19 242,77 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení 15 % p. a. z částky 19 242,77 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení. Žalovaná dluh neuhradila ani na základě předžalobní výzvy k plnění. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. 2. K nařízenému jednání soudu se žalovaná nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno do datové schránky postupem dle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb. dne 8. 1. 2024. Neúčast při jednání žalovaná neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal bez přítomnosti žalované. 3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 4. 8. 2015 smlouvu o úvěru. Úvěr byl poskytnut na základě žádosti žalované. V ní žalovaná uvedla údaje o svých osobních poměrech. Uvedla název zaměstnavatele ([právnická osoba]) s tím, že pracovní poměr je sjednán na dobu určitou do 11. 3. 2016. Příjem ze zaměstnání činil 11 215 Kč, banka nevyžadovala doložení výše příjmu. Žalovaná uvedla, že nesplácí jiné úvěry ani jiné nebankovní produkty. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit celkem 84 splátkami po 4 368 Kč, z nichž první byla splatná dne 14. 9. 2015 a poslední dne 15. 8. 2022. Úvěr měl být splacen společně s úrokem, přičemž byla dohodnuta úroková sazba ve výši 18,90 % p. a.. Dle článku 8.1 (a) a 8.2 (b) smlouvy v případě prodlení se zaplacením 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo v případě prodlení se zaplacením 2 a více splátek byla banka oprávněna prohlásit úvěr okamžitě splatným. Dopisem ze dne 1. 1. 2023 oznámil žalobce žalované zesplatnění úvěru a vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky 22 149 Kč. Výše dluhu byla doložena výpisy z účtu za dobu od 4. 8. 2015 do 31. 12. 2022 a transakční historií. Žalobce dále upomenul žalovanou o zaplacení předžalobními upomínkami ze dne 22. 8. 2023. Výše uvedená skutková zjištění soud učinil ze žádosti o úvěr, ze smlouvy o úvěru, z výpisu z úvěrového účtu, z oznámení o zesplatnění dluhu, z transakční historie a z předžalobních upomínek. 4. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Dle § 9 odst. 1, 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném k 4. 8. 2015, tj. ke dni uzavření posuzované smlouvy), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 6. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora citovaného ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce ke splnění této povinnosti uvedl pouze to, že žalovaná byla lustrována ve veřejně dostupných databázích a že byl porovnán příjem žalované s jejími výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. K tomu je třeba uvést, že úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. 7. V posuzovaném případě nebylo nijak doloženo, že by žalobce jakkoliv ověřil výši příjmů žalované, která byla uvedena v žádosti o úvěr (11 215 Kč). Žalobce se spokojil s tvrzením žalované. Z ničeho není patrné, jaké konkrétní výdaje žalované byly žalobcem při posuzování úvěruschopnosti zohledňovány. V žádosti nejsou výdaje žalované kvantifikovány ani na základě odhadu. Dohodnutá splátka sporného úvěru činila 4 368 Kč měsíčně, z čehož plyne, že na veškeré další výdaje nutné k uspokojování základních potřeb žalované (bydlení, strava a další běžné potřeby, eventuální jiné závazky) zbývala částka 6 847 Kč. Minimální mzda v roce 2015 činila 9 200 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že po zaplacení sjednané splátky úvěru měla žalobkyni zůstat k dispozici částka odpovídající přibližně třem čtvrtinám minimální mzdy. Dle soudu nelze za tohoto stavu dovodit, že schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet v dohodnutých splátkách po 4 368 Kč byla náležitě osvědčena. Zákonným důsledkem náležitého neověření úvěruschopností dlužníka byla dle právní úpravy účinné v době uzavření smlouvy neplatnost smlouvy. Soud proto dovodil, že uzavřená smlouva o úvěru byla neplatná. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalované poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 19 242,77 Kč. Tuto částku proto soud žalobci přiznal. Byla-li smlouva o spotřebitelském úvěr