11 C 145/2025-34 — Okresní soud v Trutnově

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 408 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu Smlouvy o úvěru č. 440336 uzavřené s využitím prostředků komunikace na dálku mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovanou dne 13. 5. 2024, ve znění Všeobecných obchodních podmínek jako nedílné součásti smlouvy. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 13. 5. 2024 úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit včetně veškerých souvisejících poplatků a nákladů v ujednané lhůtě nejpozději do 13. 6. 2024. Žalovaný svou platební povinnost podle smlouvy porušil a úvěr řádně nesplatil. Pohledávka vyplývající z úvěrové smlouvy byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 8. 2024 na společnost , právnická osoba, , IČO: , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, a z této následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2024 na žalobkyni. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 13. 2. 2025.Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. a čl. 4.2.1. VOP výpisem/výpisy z účtu (popř. výpisem z účtu/analýzou účtu obstaraným prostřednictvím služby , Anonymizováno, ), případně dalšími přiloženými doklady za rozhodné období. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud při projednání a rozhodování ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě. Žalovaný na výzvu soudu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, nereagoval, výzva spolu s žalobou byla žalovanému doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 7. 7. 2025; souhlas žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Protože byly splněny zákonné podmínky, nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 11. 11. 2025.4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru a Všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že dne 13. 5. 2024 byla mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit včetně sjednaného úroku v sazbě 36,5% ročně a poplatku za úvěr ve výši 2 880 Kč nejpozději do 12. 6. 2024.Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi , právnická osoba, . a , právnická osoba, dne 20. 8. 2024 a smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, a žalobkyní dne 11. 9. 2024 vč. seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že věřitelem pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru se stala žalobkyně.Z předžalobní výzvy ze dne 31. 1. 2025 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni cokoliv uhradil, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na dluh nebylo žalovaným uhrazeno ničeho.V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně splnila povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet poskytnuta částka 8 000 Kč, kterou žalovaný ani zčásti nevrátil, přičemž k úhradě byl naposledy upomenut předžalobní výzvou ze dne 31. 1. 2025.5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právních norem platných a účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Dle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně.Soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila resp. v řízení neprokázala splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, když vycházela při hodnocení majetkové situace žalovaného především z prohlášení žalovaného a statistického modelu. Žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného za období 2/2024 – 4/2024, jimiž však nelze mít za prokázáno splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, neboť skrze tyto dokumenty není možné posoudit skutečnou majetkovou situaci žalovaného; nadto je z předmětných výpisů z účtu zřejmé, že žalovaný na denní bázi provozuje kurzové sázky, prosází vysoký finanční obnos a hlavním kreditním příjmem jeho rozpočtu jsou opakované půjčky a úvěry u nebankovních poskytovatelů. Tvrzení žalobkyně o řádném prověření úvěruschopnosti nebylo v řízení prokázáno, povinnost žalobkyně danou § 86 ZSÚ nelze považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti.Žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 8 000 Kč, kterou žalovaný ani zčásti nevrátil, přičemž v tomto rozsahu vznikl na straně žalovaného neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni na dluh c