11 C 266/2025-22 — Okresní soud v Trutnově

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 500 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 40881001 uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou dne 7. 10. 2024 elektronicky prostřednictvím webové stránky žalobkyně www., Anonymizováno, .cz. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, a to dne 7. 10. 2024 bezhotovostním převodem na účet žalované č.ú. , č. účtu, , z něhož byla provedena autorizační platba, přičemž žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaná se na základě smlouvy o úvěru zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 1% denně z jistiny za dobu čerpání úvěru ve lhůtě nejpozději do 6. 11. 2024. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, kdy ani navzdory výzvám žalobkyně své platební povinnosti nesplnila; naposledy byla žalovaná upomenuta k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne 28. 8. 2025. Žalobkyně se tak domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč a smluvního úroku ve výši 1 % denně v kapitalizované výši 4 500 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě se nevyjádřil.3. K jednání nařízenému na den 11. 12. 2025 se žalobkyně omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila, ač jí bylo předvolání spolu s žalobou doručeno zásilkou určenou do vlastních rukou postupem dle ustanovení § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 6. 11. 2025. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků.4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že dne 7. 10. 2024 byla mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostním převodem na účet žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 1% denně vrátit ve lhůtě do 6. 11. 2024. RPSN bylo sjednáno ve výši 2 355 %.Z potvrzení o čerpání bylo zjištěno, že částka v celkové výši 15 000 Kč byla žalované dne 7. 10. 2024 poskytnuta bezhotovostním převodem na její bankovní účet č.ú. , č. účtu, uvedený v úvěrové smlouvě.Z předžalobní výzvy ze dne 28. 8. 2025 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaná byla před podáním návrhu na zahájení řízení vyzvána k úhradě dlužné částky.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na svůj dluh z titulu úvěrové smlouvy cokoliv uhradila, soud tedy vychází z nesporného tvrzení žalobkyně, že na žalovanou pohledávku nebylo uhrazeno ničeho.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla žalované bezhotovostně poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou žalovaná žalobkyni ani zčásti nevrátila resp. toto v řízení netvrdila ani neprokazovala.5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právní normy platné a účinné v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.)Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Dle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Žalobkyně v řízení netvrdila ani neprokazovala splnění povinnosti ověření úvěruschopnosti žalované podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V tomto směru tedy žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní.Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků z hlediska jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouva je (kromě výše uvedených důvodů spočívajících v nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně ověřit úvěruschopnost žalované) absolutně neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zcela zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 1 % denně (odpovídající roční sazbě 365 %) a RPSN ve výši 2 355 % jsou požadavky, které se zcela zjevně vymykají běžně požadovaným úrokům a nákladům souvisejícím s poskytnutím úvěru, ocitají se za hranou dobrých mravů pro svůj zjevně lichevní charakter a nejsou právně přijatelné. Hodnota plnění, k němuž se žalovaná zavázala na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy žalobkyní a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle § 580, § 588 o. z. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o. z., neboť je zřejmé, že žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie žalobkyně a žalobkyně úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu § 577 občanského zákoníku nepřipadá dle soudu úvahu. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru ze dne 7. 10. 2024 nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek.S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním, je třeba plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.Žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 15 000 Kč, kterou žalovaná ani zčásti nevrátila a v uvedeném rozsahu tak na její straně vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat.Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalované z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovanou doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaná doposud neocitnula v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozh