15 C 213/2025-37 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částek uvedených ve výroku shora. Žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne 5.1.2024 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 5713095260, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výše 10 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Na základě uvedeného žalovaný čerpal úvěr v souladu se smlouvou. Žalovaný vyčerpal celkem 10 732,21 Kč a to na běžný účet , č. účtu, , který uvedl žalovaný ve smlouvě. Žalobkyně požadovala krom dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč i další dílčí nároky – poplatek, úrok z úvěru a úrok z prodlení.2. Žalovanému byla doručena žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaný souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud proto vycházel z toho, že žalovaný na nařízení jednání netrvá. Žalobkyně již v žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání.3. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 16.10.2025.4. Z obsahu listin se podává, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána též roční úroková sazba 60 %, roční procentní sazba nákladů 81,02%; celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit za poskytnutý úvěr činila 13 623,42 Kč.5. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doložila uvedla, že její právní předchůdce posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti vzal právní předchůdce žalobkyně v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále právní předchůdce žalobkyně zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů právnímu předchůdci, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Uvedené doklady – výpis z bankovního účtu žalovaného, doklad o výši příjmu ze zaměstnání či jiné výdělečné činnosti, důkazy a tvrzení ohledně výdajové stránky žalovaného – žalobkyně soudu nepředložila.6. Dle § 78 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.7. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Na posuzovaný spotřebitelský vztah mezi účastníky je nepochybně nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Uvedená tvrzení však nepodložila žádnými důkazy. S požadavkem odborné péče podle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, souvisí i povinnost uchovávání dokumentů. Plní-li totiž věřitel zákonem uloženou povinnost, musí být vůči dohledovému orgánu (zde soudu) schopen její plnění náležitě prokázat (viz např. rozsudek Nejvyššího správní soudu 9 As 127/2024 – 34 ze dne 13. 8. 2024). Žalobkyně, resp. její právní předchůdce podle všeho neprověřil příjmy a výdaje žalovaného. Soud uzavřel, že žalobkyně nesplnila povinnost podle shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru je dle § 87 ZSÚ neplatná a soud k této absolutní neplatnosti přihlédl.11. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 10 732,21 Kč (viz čl.33–34 spisu); na úvěr uhradil toliko 1 719,03 Kč (viz umořovací tabulka). Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že žalobkyni poskytl jakékoliv další plnění. Na základě neplatné smlouvy došlo k plnění bez právního důvodu, na straně žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Výše bezdůvodného obohacení je dána rozdílem mezi žalovanému vyplacenou a jím vrácenou částkou, tedy činí 9 013,18 Kč. Tuto částku soud žalobkyni přiznal.12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“13. S ohledem na uvedený závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný, nedoložil tedy soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho možnosti. Lhůta k plnění byla proto stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku.14. Soud žalobu zamítl co do zbylých žalobkyní požadovaných plnění (výrok II.), neboť žalobkyně se nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě nad nevrácenou jistinu, v daném případě poplatků a úroků z úvěru. Žaloba byla zamítnuta rovněž v části předčasně požadovaných úroků z prodlení.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesní úspěch účastníků byl vyrovnaný (žalobkyni přiznáno 9 013,18 Kč a žaloba byla zamítnuta co do částky dosahující cca 8 tis. Kč – součet nepřiznané jistiny, žalobkyní kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení a úroků a úroků z prodlení přirostlých k jistině dle žaloby ke dni vyhlášení rozsudku). Z tohoto plyne, že úspěch žalobkyně byl v poměru k neúspěchu v nepatrné části; proto soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku III.