15 C 256/2025-54 — Okresní soud v Trutnově

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 23. 6. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedených částek s tím, že její aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 26.02.2025 mezi společností I-Xon a.s. a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, . Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 1. 3. 2022 smlouvu o povoleném debetu č. 8737//178141003/PD součástí, které byly obchodní podmínky banky. V této smlouvě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 19 000 Kč a žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % p.a. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 18 991,46 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 638,48 Kč. Žalovaný uhradil splátky v celkové výši 549,41 Kč. Dále se žalobkyně domáhala úhrady poplatku 4x 49 Kč za zaevidování poplatku po splatnosti (ze smlouvy ze dne 20. 12. 2019 o poskytování bankovních a dalších služeb, ve které se původní věřitel zavázal zřídit a vést bankovní účet č. 75052550.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.Dle § 78 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Na posuzovaný spotřebitelský vztah mezi účastníky je nepochybně nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně před uzavřením smlouvy neměla k dispozici (a tudíž ani nebyla schopna soudu doložit) doklad o příjmu žalovaného. Skutečnými výdaji žalovaného se žalobkyně nezabývala vůbec. S požadavkem odborné péče podle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, souvisí i povinnost uchovávání dokumentů. Plní-li totiž věřitel zákonem uloženou povinnost, musí být vůči dohledovému orgánu (zde soudu) schopen její plnění náležitě prokázat (viz např. rozsudek Nejvyššího správní soudu 9 As 127/2024 – 34 ze dne 13. 8. 2024). Žalobkyně ve svém doplnění uvedla, že posouzení by mělo být založeno mimo jiné na informacích získaných od spotřebitele. Jedná se o základní povinnost věřitele při poskytování spotřebitelských úvěrů, získat od spotřebitele nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené, které jsou relevantní pro posouzení jeho úvěruschopnosti, přičemž vzhledem k ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nepostačuje pouze pasivní sběr informací, ale věřitel by si měl rozhodné informace aktivně vyžádat. Dále by posouzení mělo být založena na nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, je-li to nezbytné. Právní předchůdce žalobkyně prověřil jak databáze, tak se spolehl i na informace od žalovaného.Soud uzavírá, že se právní předchůdce žalobkyně v projednávaném případě spolehl toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, aniž tyto údaje prověřil a nechal si je doložit. Podle již ustálené judikatury věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil povinnost podle shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru je dle § 87 ZSÚ neplatná a soud k této absolutní neplatnosti přihlédl.Žalobkyně vyplatila žalovanému celkem částku 18 991,46 Kč, žalovaný zaplatil pouze částku 549,41 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že žalobkyni poskytl jakékoliv plnění. Na základě neplatné smlouvy došlo k plnění bez právního důvodu, na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Tuto částku soud žalobkyni přiznal (18 991,46 Kč – 549,41 Kč).Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“S ohledem na uvedený závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný, nedoložil tedy soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho možnosti. Lhůta k plnění byla proto stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku.Soud žalobu zamítl co do ostatních žalobkyní požadovaných nároků (výrok II.).O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení z větší části úspěšná a měla neúspěch pouze v nepatrné části, právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 400 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).