19 C 138/2025-48 — Okresní soud v Trutnově

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 4. 2025 a doplněnou podáním ze dne 20. 6. 2025 domáhal proti žalované zaplacení částky 44 733,85 Kč s úrokem z částky 44 733,85 Kč ve výši 12,75 % ročně z této částky od 1. 12. 2024 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že původní věřitel společnost , právnická osoba, uzavřel se žalovanou dne 30. 5. 2024 smlouvu o úvěru č. 816584001, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 60 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 30. 6. 2025. Žalovaná úvěr ve lhůtě splatnosti nesplatila a prokazatelně se dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne 1. 12. 2024. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 44 733,85 Kč skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru, když žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 31 773 Kč, která byla celá započtena na jistinu; dále z úroku z úvěru, který v době zesplatnění činil 18 799, 74 Kč a smluvní pokuty v souladu se smlouvou o úvěru, která v době zesplatnění činila 675,49 Kč. Žalobce popsal způsob poskytování úvěru původním věřitelem s tím, že peněžní prostředky byly na základě uvedené smlouvy o úvěru žalované prokazatelně poskytnuty. Původní věřitel úvěr žalované dle žalobce vyplatil v období mezi 30. 5. 2024 a 29. 3. 2025 převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované , č. účtu, . Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, , jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako novým věřitelem. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzývána upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 18. 1. 2025.K prověřování úvěruschopnosti žalované žalobce uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Dále žalobce uvedl, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích, přičemž žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v nějaké databázi dlužníků, tj. v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí apod. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, žalobce požádal, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla původním věřitelem převedena částka v celkové výši 60 000 Kč. K tomu navrhl dotaz soudu na Moneta Money bank a.s., zda byly na účet žalované zaslány platby v celkové výši 60 000 Kč a zda bankovním účtem disponovala žalovaná.V rámci podání ze dne 20. 6. 2025 vzal žalobce žalobu v části o zaplacení smluvního úroku ve výši 18 799,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 1. 12. 2024 do zaplacení zpět. Proto bylo řízení v rozsahu zpětvzetí v souladu s § 96 odst. 1,2 občanského soudního řádu (o.s.ř.) výrokem I. rozsudku zastaveno.Žalovaná se dostavila k jednání soudu. Uvedla, že předmětnou úvěrovou smlouvu se společností , právnická osoba, uzavřela přes internet. Nebyla dotazována na své životní výdaje, tj. např. na výši nájemného, když žalovaná bydlí v nájmu, nebo na výši plateb za elektřinu apod. Nebyla požádána o poskytnutí dokladu o příjmech ze zaměstnání, tedy o výplatní pásky. Dále uvedla, že byla dlouhodobě nemocná, kdy jí lékař neumožnil návrat do práce z důvodu operací kolene. Nyní však již žalovaná pracuje a dosahuje příjmu 35 000 Kč měsíčně. Je schopna uhradit částku požadovanou po částečném zpětvzetí do 3 měsíců. Žalobce se k jednání soudu omluvil. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalobce.Na základě předložených důkazů (smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. 816584001, výpis z běžného účtu potvrzující registrační platbu žalované, výpis z běžného účtu potvrzující platbu částky 60 000 Kč dne 30. 5. 2024 ve prospěch účtu žalované, zpráva , právnická osoba, . potvrzující, že na účet vedený pro žalovanou byla dne 30. 5. 2024 připsána platba ve výši 60 000 Kč od společnosti , právnická osoba, se zprávou pro příjemce „Půjčka od , Anonymizováno, .cz č. 816584001“, předžalobní výzva poskytovatele úvěru k okamžité úhradě dluhu ze dne 30. 11. 2024, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva žalobce ze dne 18. 1. 2025) vzal soud za prokázané, že žalované byla ze strany původního věřitele prostřednictvím bankovní transakce poskytnuta dne 30. 5. 2024 na její účet č. , č. účtu, částka 60 000 Kč. Tuto skutečnost žalovaná ani nesporovala. Žalobce netvrdil ani nedoložil, že by jeho právní předchůdce řádně přezkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobci se tedy nepodařilo prokázat, že by mezi jeho předchůdcem a žalovanou došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci, který je ve věci aktivně legitimován.Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Žalovaná se na úkor právního předchůdce žalobce a následně žalobce bez spravedlivého důvodu obohatila, neboť získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 60 000 Kč, kterou převedl bezhotovostně na její účet. Dle tvrzení žalobce žalovaná na uvedenou smlouvu o úvěru uhradila celkem částku 34 741,38 Kč (2 968,38 + 31 773 Kč). Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by na poskytnutou částku zaplatila více, než tvrdí žalobce. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 25 258,62, která odpovídá rozdílu mezi žalovanou získanou částkou 60 000 Kč a vrácenou částkou 34 741,38 Kč. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď