19 C 254/2025-34 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky celkem 19 610 Kč s úrokem z prodlení z částky 13 250 Kč ve výši 14,75 % od 19. 6. 2024 do zaplacení, a to na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 19. 5. 2024. Dlužná částka se sestávala z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky za odeslané písemné výzvy ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 860 Kč (tj. ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 13 000 Kč od 19. 6. 2024 do 10. 7. 2025) a souvisejícího zákonného úroku z prodlení uvedeného ve výroku II. shora.K výzvě soudu žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že v rámci prověření úvěruschopnosti žalovaného prověřila jeho příjmy a výdaje následovně:Zjištění příjmů žalovaného bylo provedeno dotazem na zdroj příjmů, kdy žalovaný uvedl, že je zaměstnancem na plný úvazek, dále dotazem na výši příjmů, kdy žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 45 000 Kč, dotazem na název zaměstnavatele, kdy žalovaný uvedl, že jeho zaměstnavatelem je , jméno FO, , dotazem na pracovní pozici, kdy žalovaný konkrétní pozici neuvedl, dotazem na druh smlouvy, kdy žalovaný uvedl, že je zaměstnán na základě smlouvy na dobu neurčitou po dobu 3-5 let. Ověření příjmů žalovaného bylo provedeno na základě příchozí transakce z , Anonymizováno, žalovaného, kdy byla zjištěna čistá mzda v dubnu 2024 ve výši 31 044 Kč a čistá mzda v květnu 2024 ve výši 34 777 Kč. Zjištění výdajů žalovaného bylo provedeno dotazem na výši výdajů, kdy žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje činí 12 000 Kč, dotazem na rodinný stav, kdy žalovaný uvedl, že je svobodný, dotazem na počet nezletilých dětí, kdy žalovaný uvedl, že nemá nezletilé děti, dotazem na druh bydlení, kdy žalovaný uvedl, že bydlí „v podnájmu“. Žalovaným tvrzené výdaje ve výši 12 000 Kč byly vyšší než částka nezabavitelného minima, která ke dni podání žádosti o zápůjčku činila 12 705 Kč. Následně žalobce ověřil úvěruschopnost žalovaného rovněž nahlédnutím do Centrální evidence exekucí a do Insolvenčního rejstříku, kde žalovaný neměl žádný záznam. Žalobkyně porovnáním příjmů a výdajů dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splatit.Žaloba společně s jejím doplněním a s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu jeho trvalého bydliště zapsaného v evidenci obyvatel postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) dne 27. 10. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané sedmidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně již v žalobě s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasila. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.Soud vzal na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 19. 5. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému 10 000 Kč bezhotovostně na účet žalovaného uvedený ve smlouvě č , č. účtu, , a to dne 19. 5. 2024. Žalovaný se částku 10 000 včetně sjednaného poplatku z poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč zavázal vrátit do 18. 6. 2024. Ve smlouvě byla sjednána i výše nákladů, kterou je žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splácením zápůjčky oprávněna požadovat, a sice částku 500 Kč za upomínku/výzvu k úhradě. Žalovaný na smlouvu o zápůjčce nezaplatil dle žalobkyně ničeho Žalovaný byl o úhradu dluhu upomenut upomínkami z 26. 6. 2024, 2. 7. 2024, 9. 7. 2024, 18. 7. 2024 a 2. 8. 2024 a následně také předžalobní upomínkou z 19. 3. 2025.Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalovanému zapůjčila na základě smlouvy o zápůjčce částku 10 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na poskytnutou zápůjčku cokoli vrátil. Netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu zápůjčka nebyla poskytnuta.Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně sice v žalobě a doplnění tvrdila, že si vyžádala od žalovaného informace o jeho poměrech a tyto ověřila na základě vyžádaných dokumentů od žalovaného, nicméně i přes výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů předložila pouze doklad nazvaný „Příchozí transakce z Kontomatik žalovaného a sjetiny z nahlédnutí do CEE a ISIR. Žalobkyně zcela zjevně neprověřila řádně výdaje žalovaného a zejména jeho aktuální úvěrové zatížení. Soud z úřední činnosti zjistil, že žalovaný měl v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy minimálně úvěr od společnosti , právnická osoba, ., na základě smlouvy o úvěru ze dne 4. 3. 2024 a úvěr od společnosti , právnická osoba, na základě smlouvy o úvěru ze dne 7. 3. 2024. Následně pak si vzal úvěr od společnosti , právnická osoba, . na základě smlouvy o úvěru ze dne 29. 5. 2024. Ani jeden z těchto úvěrů nebyl řádně splacen. Již z uvedeného lze dojít k závěru, že žalovaný nebyl v době uzavření smlouvy o úvěru s žalobkyní schopen hradit své závazky, tedy ani úvěr poskytnutý žalobkyní. Současně žalobkyně nijak nedoložila řádné prověření ani běžných životních výdajů žalovaného jako je nájemné (uvedl, že bydlí v podnájmu), energie, strava atd. K tomu nepředložila žádné důkazy ani na výzvu soudu, když doložila pouze příjem žalovaného za duben a květen 2024.Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 19. 5. 2024 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.Protože žalobkyně vyplatila žalovanému částku 10 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o zápůjčce žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit částku 10 000 Kč.Ve zbylé části, kdy se žalobkyně domáhala zapl