9 C 221/2025-18 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 10. 9. 2025 se žalobce domáhal zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem zapsaným na LV č. , hodnota, (blíže specifikovány ve výroku II. tohoto rozsudku) a č. , hodnota, katastru nemovitostí pro obec a katastrální území , adresa, . Žaloba byla odůvodněna tím, že v případě nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, mají oba účastníci podíl ve výši ideální jedné poloviny, v případě nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, má žalobce podíl ve výši ¾ celku, žalovaná podíl ve výši 1/4 celku. Žalobce nemá zájem setrvávat v podílovém spoluvlastnictví zejména z toho důvodu, že nemá možnost nemovitosti vůbec užívat, nemá od nich ani klíče a nemovitosti jsou užívány výlučně žalovanou. Žalobce proto navrhl, aby spoluvlastnictví bylo soudem zrušeno. Reálné rozdělení nemovitostí není možné. Žalobce neměl zájem, aby mu nemovitosti na LV č. , hodnota, byly přikázány do výlučného vlastnictví. V předžalobní komunikaci účastníků řízení žalovaná žalobci sdělila, že není schopna mu vyplatit vypořádací podíl. Proto nezbývá jiné řešení než to, že soud nařídí prodej těchto nemovitostí s tím, že výtěžek prodeje si účastníci řízení rozdělí podle velikosti svých spoluvlastnických podílů. Nemovitosti zapsané na LV č. , hodnota, žalobce navrhl přikázat do svého výlučného vlastnictví oproti zaplacení vypořádacího podílu.2. Žalobce ještě před podáním žaloby vedl komunikaci se žalovanou, resp. jejím právním zástupcem. V reakci na dopis zástupce žalobce ze dne 16. 1. 2025 zástupce žalované dne 29. 1. 2025 sdělil, že žalovaná si pokusí zajistit úvěr na vyplacení žalobce a pokud na něj nedosáhne, navrhne společný prodej. E-mailem ze dne 31. 3. 2025 zástupce žalované sdělil, že žalovaná na úvěr nedosáhne. E-mailem ze dne 11. 6. 2025 proto zástupce žalobce vyzval zástupce žalované ke kooperaci na společném prodeji nemovitostí. Tento e-mail již ale zůstal bez jakékoli reakce. Žalované jde evidentně jen o to, aby co nejdéle prodloužila dobu, po kterou bude nemovitosti užívat, a proto nemá zájem na prodeji kooperovat. Žalobci tak nezbylo nic jiného než podat žalobu v této věci. Obstrukční přístup žalované je dle žalobce mimořádnou okolností, která by měla vést k tomu, že žalované bude uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení.3. Při jednání soudu dne 17. 12. 2025 vzal žalobce žalobu ve vztahu k nemovitým věcem zapsaným na LV č. , hodnota, zpět. Ke zpětvzetí došlo ještě předtím, než soud začal jednat ve věci samé. Soud proto postupoval dle § 96 odst. 1 až 4 o.s.ř. a řízení v této části zastavil (výrok I.).4. V souvislosti s rozhodnutím o částečném zastavení řízení soud postupoval podle § 10 odst. 3 o.s.ř. a rozhodl o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku žalobci. Ten na soudním poplatku zaplatil celkem 12 000 Kč, když předmětem sporu bylo vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem zapsaným na dvou různých listech vlastnictví. Soud tedy vycházel z toho, že v souvislosti s návrhem na vypořádání věcí zapsaných na LV č. , hodnota, katastru nemovitostí pro obec a katastrální území , adresa, byla zaplacena polovina poplatku, tj. částka 6 000 Kč. Protože k částečnému zpětvzetí žaloby došlo ještě před jednáním ve věci samé, má žalobce nárok na vrácení soudního poplatku ve výši 6 000 Kč sníženého o 20 %, nejméně o 1 000 Kč, tj. soudního poplatku ve výši 4 800 Kč.5. Žalovaná se přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřila. K jednání nařízenému na den 17. 12. 2025 se bez omluvy nedostavila, i když předvolání k tomuto jednání jí bylo doručeno dne 20. 11. 2025. Neúčast při jednání neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalované.6. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že účastníci jsou spoluvlastníky nemovitých věcí specifikovaných ve výroku II. tohoto rozsudku, a to každý v rozsahu ideální poloviny celku (viz výpis z katastru nemovitostí č. l. 7). Žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou dopisem ze dne 16. 1. 2025 k uzavření dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Žalobce uvedl, že nemá zájem dále setrvávat ve spoluvlastnickém vztahu. Pro případ, že by žalovaná požadovala přikázání nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví, požadoval žalobce zaplacení vypořádacího podílu ve výši 1 573 950 Kč, když vycházel z ocenění nemovitých věcí provedeného pro potřeby pozůstalostního řízení (viz dopis č. l. 4). Žalovaná reagovala dopisem svého zástupce ze dne 29. 1. 2025. Uvedla, že aktuálně nemá finanční prostředky na výplatu žalobcem požadovaného vypořádacího podílu. V souvislosti s tím se rozhodla požádat o poskytnutí úvěru. Žalovaná sdělila, že žalobce bude informovat do konce března 2025, zda s žádostí o úvěr uspěla (viz dopis č. l. 5). E-mailem ze dne 31. 3. 2025 sdělil zástupce žalované zástupci žalobce, že žalovaná na úvěr nedosáhne (viz č. l. 6). Zástupce žalobce reagoval e-mailem ze dne 11. 6. 2025, v němž uvedl, že účastníci musí přistoupit ke společnému prodeji nemovitostí. Žalobce proto navrhl, aby účastníci nejprve zkusili nabízet nemovitosti k prodeji sami. V případě, že by to k ničemu nevedlo, mohli by oslovit nějakou realitní kancelář. Pro tento případ byl žalobce ochoten neřešit další záležitosti týkající se majetkových vztahů mezi účastníky (viz č. l. 6 p. v.).7. Dle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.8. Dle § 1144 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.9. Dle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.10. Aktuální stav je takový, že žalobce jako spoluvlastník nemá na zachování spoluvlastnictví zájem, nehodlá v něm setrvávat a nemovitosti do svého výlučného vlastnictví přikázat nechce. Žalovaná byla v řízení nečinná. Netvrdila ani neprokázala, že v případě zrušení spoluvlastnictví lze nemovitosti reálně rozdělit. Tento způsob vypořádání by navíc nepřipadal v úvahu se zřetelem k procesnímu stanovisku žalobce, který nemá zájem o jakoukoliv část nemovitostí. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že je v jejích možnostech a schopnostech zaplatit žalobci vypořádací podíl odpovídající polovině obvyklé ceny nemovitostí. Z uvedených důvodů tedy soud rozhodl o zrušení spoluvlastnictví (výrok II.) a o nařízení prodeje věci s tím, že výtěžek prodeje bude mezi účastníky rozdělen v poměru odpovídajícím výši spoluvlastnických podílů, tedy rovným dílem (výrok III.).11. Dle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.12. K rozhodování o nákladech řízení v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se vyjádřil Ústavní soud ve Stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23. V něm se mj. uvádí: „V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ Z odůvodnění stanoviska Ústavního soudu mj. vyplývá, že jsou i nadále aplikovatelná pomocná kritéria individuálního posouzení vzniku práva na náhradu nákladů řízení, která formuloval Nejvyšší soud například v usnesení č.j. 22 Cdo 2816/2017-1276 ze dne 5. 10. 2017. V tomto rozhodnutí se uvádí: „Mezi individuální okolnosti konkrétní věci, které by měl soud zvažovat, patří i procesní aktivita účastníků v průběhu řízení, jakož i jejich postoje a snaha, popřípadě její absence, o konstruktivní přístup k rychlému a hospodárnému projednání a rozhodnutí věci, tedy i ochota či neochota o smírné vyřešení věci v průběhu řízení.“ V odstavci 43. odůvodnění Stanoviska pléna Ústavního soudu se dále uvádí: „Přesto Ústavní soud nevylučuje, že ve výjimečném případě, kdy jeden z účastníků obstruuje a nepostupuje konstruktivně z hlediska hospodárného skončení řízení, bude vhodné aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř. a takovému účastníku povinnost k náhradě nákladů řízení uložit; přijaté stanovisko nezabraňuje soudu ani zohlednit rozhodující skutečnosti v rámci individuálního posouzení věci. Z hlediska ústavněprávní ochrany svobodného výkonu vlastnického práv