11 C 26/2026-32 — Okresní soud v Trutnově

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 15 945 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, a žalovanou, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 11 000 Kč, který žalovaná čerpala dne 24. 6. 2024 a zavázala se jej splatit spolu se sjednaným úrokem a poplatky nejpozději do 24. 7. 2024. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, když do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky navzdory upomínkám žalobkyně nevrátila a na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalované, když provedla lustraci veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 7. 2025 na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, a následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2025 na žalobkyni. Žalobou nárokovaná pohledávka se skládá z jistiny ve výši 11 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 619,52 Kč a kapitalizovaného úroku za období čerpání úvěru ve výši 325,48 Kč. Žalovaná před postoupením pohledávky ani po jejím postoupení právní předchůdkyni resp. žalobkyni ničeho neuhradila, přičemž k úhradě byl naposledy upomenuta předžalobní upomínkou ze dne 21. 8. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K jednání nařízenému na den 9. 4. 2026 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač jí bylo předvolání spolu s žalobou doručeno do vlastních rukou postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 27. 3. 2026. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků.4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 24. 6. 2024 a standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 11 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 325,48 Kč odpovídajícím roční nominální úrokové sazbě 36 % a jednorázovým poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 619,52 Kč ve lhůtě do 24. 7. 2024.Z identifikace majitele účtu a potvrzení o provedení transakce ze dne 25. 8. 2024 bylo zjištěno, že úvěr ve výši 11 000 Kč byl žalované poskytnut bezhotovostním převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .Z protokolu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy deklarovala svůj měsíční příjem ze zaměstnaneckého poměru v částce 33 000 Kč, výdaje v částce 14 000 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalobkyní dne 28. 7. 2025 vč. seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 8. 2025 bylo zjištěno, že věřitelem pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru se stala žalobkyně, žalovaná byla o změně v osobě věřitele vyrozuměna a současně jí byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení. Tvrzení žalobkyně o dvojím postoupení nebylo prokázáno, když pohledávka byla ze strany původního věřitele postoupena přímo na žalobkyni.Z předžalobní výzvy ze dne 21. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním návrhu na zahájení řízení vyzvána k úhradě dlužné částky.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na svůj dluh z titulu úvěrové smlouvy cokoliv uhradila, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na žalovanou pohledávku nebylo uhrazeno ničeho.V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno tvrzení a důkazní.5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu.Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.Úvěrovou smlouvu soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a s ohledem na obsah ujednaných závazků jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.Soud dále shledal, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nevynaložila náležitou odbornou péči a nedostála zákonné povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Podklady, z nichž by bylo možno přezkoumat, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila žalovanou deklarované majetkové poměry a její schopnost úvěr splácet, soudu předloženy nebyly a tvrzení žalobkyně o řádném prověření úvěruschopnosti tak nebylo v řízení prokázáno. Úvěrová smlouva je tedy podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatným právním jednáním a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Plnění, které si strany z titulu neplatné smlouvy poskytly, je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku