11 C 311/2025-39 — Okresní soud v Trutnově

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 399 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru č. 91460977 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 30. 9. 2021.Na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Úvěrový rámec byl sjednán do výše 10 000 Kč, přičemž v průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce a zavával se jej splácet včetně sjednaného úroku, poplatků a smluvních sankcí v pravidelných měsíčních splátkách po 981 Kč počínaje 15. 10. 2021. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem částku 9 899 Kč, přičemž na dluh neuhradil ničeho. Jelikož žalovaný porušil závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně po předchozí marné výzvě k úhradě celkové dlužné částky v souladu se svým smluvním oprávněním od smlouvy o úvěru odstoupila, přičemž pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy považuje za splatné ke dni 1. 5. 2022. Žalovaný byl dále v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k úhradě pohledávky předžalobní upomínkou. Jelikož žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval na dluh ničeho neuhradil, eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku v celkové výši 12 399 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 9 899 Kč, poplatků ve výši 2 500 Kč; žalobkyně dále nárokuje rovněž příslušenství pohledávky v podobě kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 1 074,59 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 9 899 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení.Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného ke dni uzavření Smlouvy činil 30 000 Kč. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vyhodnocovala nejen informace poskytnuté mu žalovaným, ale tyto následně ještě konfrontovala s výstupy z celé řady registrů/databází. Žalobce tak byla mimo jiné schopna posoudit shodu mezi tvrzeními žalovaného a objektivně pravdivými informacemi získanými z nezávislých zdrojů. Žalobkyně je značkovým nebankovním domem, informace poskytnuté spotřebitelem jsou tak s odbornou péčí komplexně analyzovány jak úvěrovými pracovníky, tak jsou podrobeny porovnání s demografickými a statistickými údaji zanesenými v analytickém programu, kterým žalobkyně disponuje a který vyhodnocuje souhrnné informace získané monitorováním splácení tisíců dalších spotřebitelů. Žalobkyně má za to, že postupovala s odbornou péčí a řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, pokud ověřila výdaje tvrzené žalovaným na základě vlastních modelů.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání nařízenému na den 19. 3. 2026 se žalovaný nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou a doplněním žalobních tvrzení doručeno do vlastních rukou postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 12. 2. 2026. Soud proto věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného.4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru č. 91460977, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebníku bylo zjištěno, že dne 29. 9. 2021 byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 10 000 Kč, roční úrokovou sazbou ve výši 30,59 %, který byl žalovaný oprávněn čerpat opakovaně vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce a zavával se jej splácet včetně sjednaného úroku a poplatků v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 961 Kč počínaje 15. 10. 2021. První čerpání bylo ujednáno ve výši 9 899 Kč na nákup zboží u obchodníka , právnická osoba, . K majetkové situaci žalovaného je ve smlouvě o úvěru uvedeno, že příjem žalovaného ze zaměstnaneckého poměru u , právnická osoba, činí částku 30 000 Kč, výdaje na bydlení částku 4 000 Kč, jiné údaje k majetkové situaci žalovaného nejsou uvedeny.Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy deklaroval svůj měsíční příjem v částce 30 000 Kč (shodné zjištění bylo učiněno rovněž ze smlouvy o úvěru – viz výše), veškeré výdaje jsou uvedeny nulovou položkou. Ze zprávy nevyplývá, že by byly žalovaným uvedené údaje jakkoliv ověřeny (žádné z volitelných políček není zaškrtnuto). Ze zprávy dále vyplývá, že žalovaný měl být lustrován v registru SOLUS, centrální evidence exekucí a insolvenčním rejstříku. Výstup lustrace není ke zprávě připojen.Z přehledu čerpání a úhrad k úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný z titulu úvěrové smlouvy načerpal celkem částku 9 899 Kč, nejsou evidovány žádné úhrady.Z odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 13. 4. 2022 bylo zjištěno, že v důsledku prodlení s úhradou závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve stanovené lhůtě.Z předžalobní výzvy ze dne 18. 9. 2025 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byla před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy přislíbila žalobkyně žalovanému poskytnutí úvěru s možností opakovaného čerpání do výše sjednaného úvěrového limitu 10 000 Kč, tento žalovaný čerpal do výše 9 899 Kč a částku ani zčásti nevrátil.5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Podle závěrů rozsudku Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váží jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít.Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp. zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31. 7. 2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a