Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 12. 2025 ve znění částečného zpětvzetí ze dne 22. 12. 2025 domáhala, aby jí žalovaný zaplatil pohledávku ve výši 47 948 Kč spolu se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení, úrokem a smluvní pokutou. K odůvodnění žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. 9300492988 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím osobní zabezpečené stránky žalovaného v klientské zóně na adrese razdvapujcka.cz. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 11. 12. 2024, a to svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Na základě smlouvy byl dne 11. 12. 2024 žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 66,06 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 682 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2025, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení věřitele o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno do jeho osobní stránky v klientské zóně a na emailovou adresu uvedenou ve smlouvě. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena pouze částka ve výši 2 700 Kč dne 13. 1. 2025, částka ve výši 2 682 Kč dne 11. 2. 2025 a částka ve výši 2 682 Kč dne 10. 3. 2025. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut 998 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že věřiteli vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u splátek č. 4 a 5, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499 Kč). Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč. (Podle uzavřené smlouvy platí, že věřiteli vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 4 a 5, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalovaného došlo k datu 18. 6. 2025 v souladu se smlouvou k automatickému zesplatnění celého úvěru. Dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky se staly součástí nové jistiny úvěru (částka 51 617,97 Kč), kterou byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Bylo ujednáno, že nezaplatí-li žalovaný v době splatnosti novou jistinu, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně smluvní pokutu zkapitalizovala za období od 20. 6. 2025 do vyhotovení žaloby na částku 8 878,64 Kč.2. K prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Podle žalobkyně bylo zjištěno, že volné zdroje žalovaného ke hrazení úvěru jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný dosahoval pravidelného příjmu ze zaměstnání přes 40 000 Kč, což žalobkyně zjistila z výpisů z účtu žalovaného za období srpen až listopad 2024. Výdaje žalovaného zahrnovaly životní minimum a povinnou rezervu. Po porovnání příjmů a výdajů, po vyhodnocení matematického modelu pro kategorizaci rizik a provedeném scoringu bylo prokázáno, že lze poskytnout žalovanému úvěr ve sjednané výši.3. Soud v řízení provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní – předsmluvním formulářem, kartou klienta, návrhem na uzavření smlouvy, smlouvou o úvěru č. 9300492988 ze dne 11. 12. 2024, kopií občanského průkazu žalovaného, oznámením o schválení úvěru, dokladem o vyplacení úvěru, výzvou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, předžalobní výzvou. Z uvedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku 45 000 Kč, která byla žalovanému dne 11. 12. 2024 převedena na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný z poskytnutých prostředků vrátil pouze částky ve výši 2 700 Kč dne 13. 1. 2025, 2 682 Kč dne 11. 2. 2025 a 2 682 Kč dne 10. 3. 2025, celkem plnil částku 8 064 Kč. Žalobkyně poté, co se žalovaný dostal do prodlení, využila svého smluvního oprávnění, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě všech dlužných splátek vyplývajících z úvěrové smlouvy, k náhradě nákladů v souvislosti s prodlením a k zaplacení smluvní pokuty.4. Soud provedl důkaz výpisy z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíce srpen, září, říjen a listopad 2024, z nichž vycházela žalobkyně a učinila z nich závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Soud z výpisu zjistil, že žalovanému na účet pravidelně přicházela výplata od zaměstnavatele , právnická osoba, . v průměrné výši 42 740 Kč. Účet žalovaného na konci srpna 2024 vykazoval záporný zůstatek 1 691 Kč, na konci září 2024 záporný zůstatek 1 967,90 Kč, na konci října 2024 záporný zůstatek 4 107,27 Kč a na konci listopadu 2024 záporný zůstatek 4 255,09 Kč. Disponibilní zůstatek žalovaného na účtu včetně kontokorentu činil na konci listopadu 258,31 Kč. Stav příjmů a výdajů na účtu žalovaného v jednotlivých měsících byl v podstatě vyrovnaný, v srpnu 2024 bylo na účet přijato a z účtu vydáno cca 213 000 Kč, v září 2024 cca 89 000 Kč, v říjnu 2024 cca 142 000 Kč a v listopadu 2024 cca 134 000 Kč. Soud považoval za významné zkoumat, jaké byly zdroje příjmů žalovaného, které mu umožňovaly udržovat vyrovnaný stav účtu odpovídající povolenému kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Z výpisu za srpen 2024 soud zjistil, že žalovaný načerpal od společnosti , právnická osoba, . částku , právnická osoba, 000 Kč ve dnech 2. 8. a 3. 8., částku 5 000 Kč dne 4. 8., částku 5 000 Kč dne 5. 8., částku 2 000 Kč dne 6. 8., částku 6 990 Kč dne 7. 8., částku 4 000 Kč dne 12. 8., částku 6 000 Kč dne 14. 8., částku 3 000 Kč dne 15. 8., částku 1 000 Kč dne 16. 8., částku 3 000 Kč dne 17. 8., částku 6 500 Kč dne 18. 8., a částku 60 500 Kč dne 20. 8. 2024. Dne 21. 8. 2024 byla na účet žalovaného připsána částka 5 000 Kč jako prostředky z úvěru od společnosti , právnická osoba, . Peněžní prostředky žalovaného v měsíci srpnu 2024 získané z prostředků úvěru přesáhly částku 110 000 Kč, tedy více než 2,5 krát převýšily výši mzdy žalovaného, která mu byla v tomto měsíci vyplacena. Stejným způsobem získával žalovaný prostředky i v následujícím období, kdy v září a říjnu 2024 čerpal úvěry k zajištění vyrovnaného zůstatku na účtu především od věřitele , právnická osoba, . V měsíci listopadu se k věřitelům žalovaného přidávající poskytovatelé úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dne 1. 11. 2024 byla čerpána částka 10 000 Kč), , právnická osoba, (dne 4. 11. 2024 čerpány částky 4 100 Kč a 6 200 Kč, dne 5. 11. 2024 částka 5 700 Kč) a , právnická osoba, (dne 8. 11. 2024 částka 25 000 Kč). Kromě toho žalovaný v 11 případech čerpal od , právnická osoba, . prostředky v celkové výši 17 900 Kč a od , právnická osoba, . 1 620 Kč. V měsíci listopadu žalovaný od nebankovních společností jako poskytovatelů úvěru vyčerpal částku cca 70 000 Kč, tedy částku podstatným způsobem přesahující výši jeho mzdy ze zaměstnání.5. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně dne 11. 12. 2024 poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku 45 000 Kč, která byla převedena na účet uvedený ve smlouvě. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě i s ohledem smluvní dokumentaci vztahující se ke spotřebitelskému úvěru se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Soud tedy vycházel z toho, že žalobkyně v daném smluvním vztahu vystupovala v postavení podnikatele, tedy silnější smluvní strany, žalovaný v postavení spotřebitele. Soud na základě skutečností uvedených v odst. 4 shora dovodil, že ze strany žalobkyně nebyly řádně splněny povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalovaný se postupně propadal do tzv. dluhové pasti, neboť vyrovnaného stavu svého účtu dosahoval výlučně za pomocí prostředků z úvěrů od nebankovních společností. Pravidelný příjem žalovaného ze zaměstnání zjevně nebyl dostačující k pokrytí jeho výdajů. Žalobkyně se spokojila se zjištěním, že příjmy a výdaje na účtu žalovaného jsou po dobu 4 měsíců vyrovnané. Nezkoumala však a správně nevyhodnotila výdaje žalovaného (a to i výdaje v budoucnu logicky očekávatelné) v souvislosti s narůstající úvěrovou zátěží žalovaného. Z důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že by žalobkyně důsledně zjišťovala osobní, majetkové a rodinné poměry žalovaného a požadovala doložení jeho výdajů na bydlení, na splácení stávajících závazků apod. Soud tak za dané situace nemá prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rozsahu odpovídajícím možnostem žalovaného, resp. že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. To ostatně vyplývá i ze skutečnosti, že žalovaný z úvěru splnil pouze 3 splátky. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 11. 12. 2024 dle § 87 ZSÚ neplatná. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě.9. Protože žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 36 936 Kč (45 000 Kč mínus vrácených 8 064 Kč), které je žalovaný povinen vydat. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitnul v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti, byla lhůta k plnění stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku.10. Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora uvedených není doposud v prodlení. Soud proto co do částek jdoucích nad rámec požadované jistiny a co do požadovaného úroku, úroku z prodlení a smluvní pokuty rozhodl o zamítnutí žaloby (výrok II).11. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 095 Kč, odměnou advokátky dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 úkony ve výši 3 580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) z tarifní hodnoty 61 892 Kč, za jeden úkon ve výši 3 380 Kč (účast na jednání) z tarifní hodnoty 56 826,64 Kč, náhradou hotových výdajů ve výši 4 x 450 Kč), tj. celkovou částkou 15 920 Kč. (Soud nepřiznal zástupkyni žalobkyně požadovanou odměnu a náhradu hotových výloh za sepis podání ze dne 22. 12. 2025. Žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět z důvodu nepřiměřeně vysokých smluvních úroků. Již v žalobě přitom mohla a měla požadovat úroky ve výši souladné s judikaturou, čímž by odpadl samostatný úkon částečného zpětvzetí. Soud nepřiznal ani požadovanou odměnu a náhradu hotových výloh za sepis podání ze dne 28. 4. 2026, neboť tvrzení k úvěruschopnosti mělo být v dostatečném rozsahu uvedeno již v návrhu). Advokátka žalobkyně v souladu s předpisy o cestovních náhradách vyúčtovala částku 792 Kč jako cestovné k jednání z Hradce Králové do Trutnova a zpět za použití osobního vozidla s průměrnou spotřebou 5,8 l/100 km a ceně paliva 34,70 Kč/l. Advokátce vznikl nárok na náhradu za ztrátu času stráveného cestou k jednání ve výši 600 Kč za 4 půlhodiny po 150 Kč. Odměna a náhrady činí 17 312 Kč, DPH ve výši 21 % 3 635,50 Kč. Při plném úspěchu ve věci by po připočtení soudního poplatku náklady řízení žalobkyně celkem činily 24 042,50 Kč.12. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni byla z původně požadované částky 61 892 Kč (která byla předmětem před jeho částečným zastavením) přiznána částka 36 936 Kč, což představuje úspěch žalobkyně v rozsahu 60 %, neúspěch pak co do 40 %. Míra úspěchu žalobkyně v řízení činí 20 % (60 % - 40 %). Žalobkyni vznikl nárok na náklady řízení v rozsahu 20 % z částky 24 042,50 Kč, což odpovídá nákladům řízení ve výši 4 808,50 Kč. Náklady řízení se podle § 149 odst. 1 o. s. ř. platí advokátce žalobkyně. Lhůtu k náhradě nákladů stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.