15 C 280/2025-24 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně uvedla, že pohledávka za žalovanou byla dne 18. 5. 2025 postoupena původním věřitelem , Anonymizováno, , právnická osoba, . společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a následně dne 22. 5. 2025 společnosti , Jméno žalobkyně, . Žalobkyně uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť nebyla doložena uzavřená úvěrová smlouva mezi původním věřitelem a žalovanou. Původní věřitel poskytl žalované celkem 20 000 Kč; žalovaná dosud ničeho neuhradila, a proto žalobkyně požadovala 20 000 Kč s úrokem z prodlení od 1. 7. 2025 po předchozí výzvě k plnění ze dne 20. 6. 2025.Soud při rozhodování ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř. Dle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, již v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná se v soudem stanovené lhůtě k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nevyjádřila, i když jí výzva k vyjádření byla doručena společně se žalobou postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. Souhlas žalované s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Soud přezkoumal žalobou uplatněný nárok na základě výše citovaných ustanovení. Dospěl k závěru, že žalobkyně je v tomto řízení aktivně legitimována, protože jí vymáhaná pohledávka byla postoupena.Žalobkyně uvedla, že s ohledem na skutečnost, že nedisponuje podepsanou úvěrovou smlouvou uzavřenou mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, žádá toliko bezdůvodné obohacení. Žalovaná byla v řízení nečinná, netvrdila ani neprokázala, že by na dluh ve výši 20 000 Kč čehokoliv zaplatila (žalobkyně přitom prokázala poskytnutí úvěru ve dvou bezhotovostních platbách po 10 000 Kč). Proto soud návrhu na vydání bezdůvodného obohacení vyhověl a přiznal částku 20 000 Kč – dlužnou jistinu.K požadovaným úrokům z prodlení soud uvádí následující. Žalobkyně netvrdila, a tedy ani nedoložila, že její právní předchůdce před poskytnutím finančních prostředků žalované prověřil její úvěruschopnost v rozsahu požadovaném zákonem o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že bez ohledu na žalobkyní tvrzený důvod bezdůvodného obohacení, spočívající v nedohledání podepsané úvěrové smlouvy, je třeba na právní vztah nahlížet stejným způsobem jako ve všech ostatních případech neplatných spotřebitelských úvěrových smluv pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti. Soud vycházel ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož je ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální úpravou k obecné právní úpravě bezdůvodného obohacení a představuje soukromoprávní sankci poskytovatelů nepoctivých či „lichvářských“ úvěrů. Poskytovatel úvěru má proto v takových případech nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny, a to ve lhůtě určené buď dohodou účastníků, nebo soudem, přičemž doba splatnosti není závislá na výzvě věřitele, ale na možnostech spotřebitele. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká poskytovateli teprve tehdy, když se spotřebitel dostane do prodlení s vrácením jistiny ve lhůtě určené dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s těmito závěry soud žalované uložil zaplatit jistinu do tří dnů od právní moci rozsudku. Z týchž důvodů soud nepřiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši podle vyhlášky č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se může dostat do prodlení až tehdy, pokud částku 20 000 Kč neuhradí v soudem určené lhůtě.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela převážně úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 400 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Při určení nákladů řízení soud vycházel z toho, že mu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá pohledávky z úvěrových smluv (popř. bezdůvodného obohacení) ve větším množství případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smlouvy, ve vymezení dlužného období a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti.Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.