15 C 310/2025-25 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce – společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela dne 5.4.2024 se žalovanou smlouvu o úvěru. Pohledávka od původního věřitele byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5.6.2025 na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5.6.2025 mezi společností , právnická osoba, ., jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 5.5.2024. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 10000 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4200.11 Kč, a úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 295,89 KčSoud při rozhodování ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř. Dle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, již v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná se v soudem stanovené lhůtě k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nevyjádřila, i když jí výzva k vyjádření byla doručena společně se žalobou postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. Souhlas žalované s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané uzavření shora konstatované úvěrové smlouvy a smlouvy o postoupení.Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v platném znění) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Soud přezkoumal žalobou uplatněný nárok na základě výše citovaných ustanovení. Dospěl k závěru, že žalobkyně je v tomto řízení aktivně legitimována, protože jí vymáhaná pohledávka byla postoupena.Dle soudu žalobkyně nebyla schopna náležitě doložit, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy ověřil úvěruschopnost žalované požadovaným způsobem. Žalobkyně soudu sdělila, že nemá technické ani právní možnosti ovlivnit způsob prověřování úvěruschopnosti původním věřitelem a vychází pouze z podkladů, které jí byly tímto věřitelem předány. Žalovaná dala souhlas s posouzením své úvěruschopnosti dle čl. X smlouvy o spotřebitelském úvěru č. CFB5B/754356, jehož znění bylo soudu předloženo, a původní věřitel prověřoval její úvěruschopnost jak prostřednictvím příslušných registrů, tak výpočtem rozdílu mezi doloženými příjmy a výdaji, přičemž zachoval povinnou 10% rezervu odpovídající alespoň životnímu minimu. Žalobkyně odkázala na § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., dle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. Na nesplnění podmínky úvěruschopnosti nasvědčuje také skutečnost, že žalovaná neuhradila na poskytnutý úvěr jakoukoli částku. Nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.Žalovaná byla v řízení nečinná, tudíž netvrdila ani neprokázala, že z dlužné jistiny cokoliv splatila. Proto soud žalobkyni přiznal částku 10 000 Kč odpovídající dlužné jistině. Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s uvedenými závěry soud uložil žalované zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V souladu s výše citovanými závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud nepřiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši odpovídající vyhlášce č. 351/2013 Sb. Žalovaná se totiž ocitne v prodlení až v případě, že částku 10 000 Kč žalobkyni nezaplatí ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím. Soud proto nároky na zaplacení částek přesahujících jistinu zamítnul (výrok II.).O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 400 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Při určení nákladů řízení soud vycházel z toho, že mu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá pohledávky z úvěrových smluv ve větším množství případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smlouvy, ve vymezení dlužného období a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud