15 C 6/2026-48 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně uvedla, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, uzavřené mezi společností , právnická osoba, jako původním věřitelem a společností , Jméno žalobkyně, . jako postupníkem. Původní věřitel poskytl žalované dne 30. 12. 2024 úvěr č. 455878001, původně ve výši 2 000 Kč, který žalovaná následně navýšila na celkových 7 800 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději 6. 4. 2025, avšak žalovaná poskytnuté prostředky ve stanovené lhůtě nevrátila a dostala se do prodlení. Ve smlouvě se zavázala uhradit i sjednaný smluvní úrok ve výši 2 479 Kč. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 10 279 Kč, tvořená nesplacenou jistinou 7 800 Kč a smluvním úrokem 2 479 Kč, splatnými nejpozději dne 6. 4. 2025, spolu se zákonným úrokem z prodlení od následujícího dne. Úvěr byl žalované poskytnut na základě jeho žádosti podané přes webové rozhraní www.zaplo.cz, kde vyplnila své osobní údaje, byla seznámena s podmínkami smlouvy a potvrdila jejich akceptaci. Platba úvěru byla odeslána na bankovní účet žalované dne 30. 12. 2024 pod variabilním symbolem smlouvy. Žalovaná přijatý úvěr dosud nevrátila. Žalovaná byla opakovaně upomínána původním věřitelem i právním zástupcem žalobkyně, který jí zaslal předžalobní upomínku dne 15. 8. 2025. Pro případ, že soud neuzná nárok ze smlouvy o úvěru, žalobkyně požádala, aby byl nárok na jistinu posouzen jako bezdůvodné obohacení.Žalobkyně na výzvu soudu dále uvedla, že podle obchodních podmínek dostupných na stránkách původního věřitele byla žalovaná informována o možnosti ověřování její úvěruschopnosti v příslušných registrech. Žalovaná souhlasila s využitím údajů z registrů SOLUS, CNCB, NRKI a BRKI a prohlásila, že není v prodlení se splácením dluhů ani evidována v dlužnických databázích. Úvěruschopnost žalované byla posouzena na základě jejích tvrzení o příjmech a výdajích a lustrací v externích databázích – doklady o těchto však žalobkyně nedisponuje. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná uhradila dne 10. 2. 2025 částku 441 Kč. V žalobním návrhu došlo k administrativní chybě a správná výše uplatněné pohledávky činí 9 889 Kč, tvořená jistinou 7 410 Kč a smluvním úrokem 2 479 Kč. Žalobkyně proto vzala žalobu zpět v rozsahu 390 Kč včetně příslušenství, neboť tato částka byla započtena na jistinu a omylem nebyla v návrhu zohledněna.Soud proto výrokem ad. II. řízení částečně zastavil v rozsahu zpětvzetí dle § 96 o.s.ř.Soud při rozhodování ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř. Dle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, již v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná se v soudem stanovené lhůtě k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nevyjádřila, i když jí výzva k vyjádření byla doručena společně se žalobou postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. Souhlas žalované s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané uzavření shora konstatované úvěrové smlouvy a smlouvy o postoupení.Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v platném znění) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Soud přezkoumal žalobou uplatněný nárok na základě výše citovaných ustanovení. Dospěl k závěru, že žalobkyně je v tomto řízení aktivně legitimována, protože jí vymáhaná pohledávka byla postoupena.Dle soudu žalobkyně nebyla schopna náležitě doložit, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy ověřil úvěruschopnost žalované požadovaným způsobem. Žalobkyně tvrdila pouze to, že jeho předchůdce lustroval osobu žalované ve veřejně dostupných databázích. Žalobkyně dodala, že vychází pouze z informací poskytnutých původním věřitelem a že není schopna zpětně ovlivnit způsob provádění prověřování úvěruschopnosti původním věřitelem. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. Nesplnění uvedené povinnosti má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.Žalovaná byla v řízení nečinná, tudíž netvrdila ani neprokázala, že z dlužné jistiny cokoliv splatila. Proto soud žalobkyni přiznal částku 7 359 Kč odpovídající dlužné jistině (poskytnutý úvěr 7 800 Kč po odečtení částečné úhrady 441 Kč – viz výše) a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s uvedenými závěry