15 C 79/2026-23 – Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 22.04.2025 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně a žalovaný s jejím obsahem souhlasil. Žalovaný se zavázal zaplatit kromě jistiny také poplatek 3 250 Kč se splatností dne 29.05.2025. Žalovaný své závazky řádně a včas nesplnil a dlužnou částku nevrátil (zápůjčka byla žalovanému zaslána na účet dne 22.04.2025). Žalovaný ke dni podání návrhu uhradil pouze 162 Kč, a tato částka byla započtena na smluvní pokutu. Žalobkyně v řízení krom jistiny uplatnila právo na úroky z prodlení, náhradu nákladů za upomínky ve výši 2 000 Kč a na smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 4. 2025 ve výši 0,10 % denně z částky 10 000 Kč, a to od 30. 5. 2025 do 26. 3. 2026, která ke dni podání žaloby činila 3 000 Kč; po započtení částečné úhrady žalovaného byla uplatněna ve výši 2 838 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.Ve věci vycházel z listinných důkazů – ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 4. 2025, dokladu o vyplacení částky 10 000 Kč na účet žalovaného ze dne 22. 4. 2025 a z výpisu plateb.Soud vzal na základě předložených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla dne 22. 4. 2025 uzavřena smlouva o zápůjčce, a to prostřednictvím webové stránky žalobkyně, přičemž žalovaný s jejím obsahem souhlasil. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly dne 22. 4. 2025 zaslány bezhotovostně na žalovaným označený účet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč, a to nejpozději dne 29. 5. 2025. Žalovaný své závazky řádně a včas nesplnil a dlužnou částku nevrátil. Ke dni podání žaloby uhradil pouze částku 162 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu. Žalobkyně dále uplatnila nárok na úroky z prodlení a náhradu nákladů za upomínky ve výši 2 000 Kč.K otázce prověření úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. S ohledem na uvedené žalobkyně připustila, že smlouva o zápůjčce může být posouzena jako neplatná ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pro tento případ žalobkyně uplatnila svůj nárok alternativně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, když požaduje, aby žalovaný vrátil částku, kterou podle smlouvy obdržel, tj. 10 000 Kč, dále aby zaplatil úrok z prodlení v zákonné výši a nahradil náklady řízení.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru celkem částku 10 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na poskytnutý úvěr vrátil více než částku 162 Kč. Taktéž netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu úvěr nebyl poskytnut.Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalobkyně). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Dále lze v tomto směru odkázat též na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR č. j. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, kde je znovu odkazováno na závěry shora uvedeného rozsudku ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018.Žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, a proto je smlouva ze dne 22. 4. 2025 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě. Protože žalobkyně vyplatila žalovanému částku 10 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobkyně tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalovanému poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 9 838 Kč (10 000 Kč – 162 Kč), kterou soud žalobkyni přiznal výrokem I. Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora uvedených není doposud v prodlení. Soud proto co do částek jdoucích nad rámec požadované jistiny, co do smluvní pokuty a co do požadovaného úroku a úroku z prodlení rozhodl o zamítnutí žaloby (výrok II).O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 18 088 Kč (souhrn jistiny, kapitalizovaného příslušenství a smluvní pokuty) s příslušenstvím, přičemž rozsudkem jí bylo přiznáno pouze 9 838 Kč. Výsledek řízení byl v podstatě pro oba účastníky vyrovnaný, když úspěch žalobkyně činil přibližně 54 % a úspěch žalovaného 46 %. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III).