29 C 1/2026-47 – Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 6. 11. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 12 443,41 Kč a příslušenství. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdkyně žalobkyně (společnost Zaplo finance s.r.o.) jako poskytovatel úvěru uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. 757959001 dne 22. 9. 2024. Na základě smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 22. 1. 2025. Žalovaná úvěr včas nesplatila a dostala se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaná se ve smlouvě rovněž zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 3 443,41 Kč. Úvěr byl žalobkyni poskytnut bezhotovostním převodem na její účet.Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dne 20. 4. 2026. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Výzva shodného znění byla dne 2. 4. 2026 doručena žalobkyni, která se na výzvu soudu rovněž nevyjádřila. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 15. 6. 2026.Na základě předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z úvěrové smlouvy ze dne 22. 9. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřely tuto smlouvu, ve které byla sjednána výše úvěru ve výši 10 000 Kč, doba splatnosti 12 měsíců, úroková sazba ve výši 112 %, celková výše úvěru 17 070,48 Kč, RPSN 191,80 %. Úvěr byl poskytnut bezhotovostně.Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalované byla zaslána dne 22. 9. 2024 částka ve výši 10 000 Kč na její účet.Právní předchůdkyně žalobkyně dne 22. 11. 2024 žalované zaslala upomínku pro částku 1 485,23 Kč. Další výzva byla žalované zaslána dne 2. 12. 2024 na částku 2 983,75 Kč a předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 22. 1. 2025 na částku 13 693,92 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne 12. 12. 2024 pohledávku za žalovanou žalobkyni.Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že o postoupení pohledávek byla žalovaná právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměna oznámením z 15. 2. 2025.Naposledy byla žalovaná vyzvána k úhradě svého závazku žalobkyní předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2025.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla pouze obecný postup v samotné žalobě. K výzvě soudu žalobkyně svá tvrzení ani důkazy nedoložila.Dne 23. 4. 2026 soud obdržel částečně zpětvzetí ze strany žalobkyně, kdy vzal zpět svůj žalobní nárok do částky 2 443,41 Kč, včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši z částky 2 443,41 Kč ode dne 23. 1. 2025 do 18. 02. 2025. Požadovala tak uhrazení jistiny ve výši 9 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, kdy žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a uhradila 1 000 Kč. Soud proto řízení v této části zastavil (výrok I.).Soud po provedeném dokazování dovodil, že žaloba je částečně důvodná. Soud předně vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně náležitě neověřila úvěruschopnost žalované, neboť uvedená tvrzení jsou pouze obecného postupu. V daném případě tak chybí konkrétní tvrzení ohledně příjmů, výdajů žalované případně další skutečnosti, ze kterých bylo v rámci posuzování úvěruschopnosti vycházeno.Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to zejména s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaného závazku. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud z úřední povinnosti dovodil, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 9. 2024 je neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila schopnost žalované úvěr splácet.Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady. Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váží jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).Protože žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení dospěl soud k závěru, že na dluh bylo žalovanou poskytnuto pouze částečné plnění a tento nadále dluží žalobkyni částku 9 000 Kč, když procesně pasivní žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni na předmětnou pohledávku poskytnul jakékoliv další plnění. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 9 000 Kč jako neuhrazené jistiny. V této části soud žalobě výrokem II. vyhověl a ve zbývající části žalobu výrokem III. zamítnul, neboť žalobkyně se nemůže domáhat nad rámec nevrácené jistiny plnění sjednaných v neplatné smlouvě.Žalovaná se doposud neocitnula v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaná s ohledem na svou proces