29 C 158/2025-95 – Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 816,30 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku shora. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 14. 2. 2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 14. 2. 2020 úvěr ve výši 13 000 Kč a dodatkem navýšený na částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úroky ve výši 16,90 % ročně. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, a žalobkyně proto úvěr ke dni 16. 10. 2024 zesplatnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 14 986,30 Kč a poplatků ve výši 1 830 Kč spolu se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, které žalobkyně částečně kapitalizovala ke dni 16. 6. 2025.2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu soudu známou úředním postupem, kde si žalovaný písemnosti občas přebírá postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dne 2. 3. 2026. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 11. 5. 2026.3. Soud vzal na základě účastníky předložených listin za prokázané následující skutečnosti:4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným jako úvěrovaným uzavřela dne 14. 2. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, kdy se zavázala poskytnutou žalovanému úvěr v celkové výši 13 000 Kč a zápůjční úrokovou sazbou ve výši 16,90 % ročně. Následně dodatkem ze dne 6. 3. 2020 byla navýšena na částku 15 000 Kč. Celková částka k zaplacení tak činila 16 513 Kč, s tím že jistina byla splatná v měsíčních splátkách po 650 Kč, po navýšení 750 Kč vždy nejpozději do 15. dne v měsíci.5. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 16. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému splacení všech dlužných částek po splatnosti ve výši 17 258 Kč se splatností ke dni 16. 10. 2024.6. Z předžalobní upomínky z 20. 6. 2025 a přiloženého podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovaného o úhradu dlužné částky upomenula.7. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně doplnila, že v žádosti žalovaný uvedl, že jho příjem činí 57 770 Kč, který byl ověřen na základě příchozích transakcí na účet žalovaného u žalobkyně. Celkové měsíční splátky žalovaného činily 15 735 Kč na další závazky u žalobkyně. Ostatní výdaje zohlednila ve výši 8 466 Kč dle statistických údajů obyvatelstva. K těmto tvrzením rovněž předložila výpisy z účtu žalovaného, které tyto skutečnosti potvrzují.8. Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil pro posouzení věci žádná významná skutková zjištění.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy je povinností žalovaného zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou část jistiny, kterou se zavázal uhradit a poplatky. Kromě toho je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny a rovněž úrok ve výši 12,75 %, kdy žalobkyně i tento úrok částečně kapitalizovala. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil a ani neprokázal, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatil.12. Žalobkyně rovněž splnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. […] Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ). V daném případě žalobkyně zjistila zejména výši příjmu a výdajů žalovaného z bankovních výpisů. V rámci své interní kontroly rovněž ověřila informace o žalovaném z veřejně dostupných databází a dospěla k závěru, že žalovanému lze úvěr poskytnout. S tím se soud ztotožňuje.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná (a zaslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k plnění podle § 142a o. s. ř.) právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 300 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů, jehož je zástupce žalobkyně plátcem. Náklady v celkové výši 2 252 Kč jsou splatné k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).14. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.