30 C 2/2026-50 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 082,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 810,03 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení a částky 1 510,71 Kč. Nárok odůvodnila tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25224545 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 18. 1. 2025 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz. Žalobkyně se po prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr (žalobkyně v žalobě způsob ověřování úvěruschopnosti podrobně popsala) na základě smlouvy zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 48 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit se sjednaným příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 17. 2. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 12. 7. 2026. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostních převodů z bankovního účtu žalobkyně dne 18. 1. 2025 v částkách 10 000 Kč a 6 500 Kč, dne 19. 1. 2025 v částce 4 000 Kč, dne 22. 1. 2025 v částce 2 500 Kč, dne 26. 2. 2025 v částce 200 Kč a dne 27. 2. 2025 v částce 77 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelnou službu “Klidné spaní”, výši poplatku za uvedenou službu žalobkyně v žalobě neuvedla. Žalovaný splatil na jistinu celkem 872,81 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně proto smlouvu vypověděla ke dni 29. 7. 2025, o čemž žalovaného informovala emailem z téhož dne. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 30. 7. 2025. Dluh žalovaného v celkové výši 34 082,86 Kč se skládá z dlužné jistiny 22 405 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 405,03 Kč a smluvního úroku 11 272,83 Kč. Žalobkyně nárokovala úrok sjednaný ve smlouvě, který se žalovaný zavázal platit ve výši 0,44 % denně z nesplacené části jistiny.2. Soud nepřistoupil k vydání elektronického platebního rozkazu, neboť měl pochybnosti o platnosti smluvního ujednání o úrocích ve výši 0,442 % denně. Žalobkyně po sdělení názoru soudu o nepřiměřené výši úroků vzala podáním ze dne 19. 2. 2026 žalobu zčásti zpět. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí, tj. v částce 11 272,83 Kč odpovídající kapitalizovaným smluvním úrokům, zastavil podle § 96 o.s.ř. výrokem I. rozsudku.3. Žalovaný při jednání dne 4. 3. 2026 potvrdil, že si od žalobkyně půjčoval peněžní prostředky, v lednu a únoru 2025 načerpal částky uvedené v žalobě. Připustil, že dluh na jistině přetrvává ve výši uvedené žalobkyní. V době před uzavřením smlouvy s žalobkyní si žalovaný bral půjčky od různých nebankovních společností, začal mít problémy s jejich splácením, což se týká i pohledávky žalobkyně. Žalovaný požádal soud o možnost splácení dlužné částky.4. Z doloženého výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaný před uzavřením smlouvy dne 18. 1. 2025 uvedl svůj čistý měsíční příjem 30 000 Kč, pravidelné výdaje na půjčky 2 000 Kč. Žalobkyně k ověření skutečného měsíčního příjmu žalovaného obstarala prostřednictvím společnosti Kontomatik náhled na účet žalovaného za období od 16. 1. 2024 do 18. 1. 2025. Z pohybů a zůstatcích na účtu žalobkyně učinila závěr o výši ověřeného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 25 127 Kč a o výši jeho pravidelných výdajů 17 910 Kč. Vycházela z kladného konečného zůstatku na účtu ke dni 18. 1. 2025 v částce 7 204 Kč s tím, že žalovaný má dostatečnou rezervu pro splácení úvěru. Soud má předloženým výpisem z účtu žalovaného za prokázané, že žalovaný dosahoval pravidelného příjmu od společnosti , právnická osoba, ., za posledních 6 měsíců před uzavřením smlouvy činil jeho průměrný výdělek 18 421 Kč. Soud nepřehlédl, že v průběhu měsíce ledna 2025 načerpal žalovaný celkovou částku 26 751 Kč od nebankovních společností – dne 2. 1. 2025 úvěr ve výši 15 000 Kč a dne 4. 1. 2025 úvěr ve výši 10 000 Kč od , právnická osoba, ., dne 16. 1. 2025 půjčku 1 254 Kč od , právnická osoba, , dne 18. 1. 2025 částku 497 Kč od , právnická osoba, . Kladný zůstatek prostředků na účtu žalovaného zjevně nebyl výsledkem rozdílu mezi příjmy a výdaji žalovaného, ale zdrojem aktiv žalovaného byly nebankovní úvěry. Zjištění o příjmech žalovaného z uvedených zdrojů učinil soud i za předcházející měsíce. Žalobkyně nezohlednila zjevné budoucí splátkové zatížení žalovaného a dne 18. 1. 2025 přistoupila k poskytnutí revolvingového úvěru. Soud má za to, že žalobkyně nesprávně vyhodnotila majetkovou situaci žalovaného a dospěla k chybnému závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splácet.5. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 18. 1. 2025 č. 25224545 včetně všeobecných obchodních podmínek, informací o spotřebitelském úvěru, autorizací ověření totožnosti a sazebníku, pravidly pro prověřování úvěruschopnosti, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, upozorněním na prodlení ze dne 29. 7. 2025 a předžalobní výzvou ze dne 2. 11. 2025. Soud vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 18. 1. 2025 postupem popsaným v žalobě úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až do výše 48 600 Kč, který mohl být čerpán postupně i opakovaně. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou. Smlouva je označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru a jsou k ní připojeny informace o spotřebitelském úvěru. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalovaný z úvěru vyčerpal celkovou částku 23 277 Kč. Soud ze shora popsaných důvodů (viz odst. 4) uzavřel, že žalobkyně nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy prověřit úvěruschopnost žalovaného.6. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Úvěr nebyl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném jeho skutečným majetkovým poměrům, žalobkyni proto z důvodu neplatnosti smlouvy vznikl pouze nárok na úhradu prostředků, které jí nebyly vráceny. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 23 277 Kč žalovaný vrátil 872 Kč (žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval opak). Proto soud žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení přiznal částku 22 405 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď m