30 C 83/2026-24 – Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu 17. 2. 2026 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky celkem 11 685 Kč, která představuje dlužnou jistinu 7 800, poplatek za poskytnutí zápůjčky 2 535 Kč (obojí se zákonným úrokem z prodlení), a částečné náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 350 Kč, vše na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi účastníky byla dne 19. 8. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalovanému převodem na konkretizovaný účet částku 7 800 Kč. Žalovaný se zavázal vedle poskytnuté částky zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí zápůjčky 2 535 Kč. Jistina a poplatek byly splatné jednorázově ke dni 18. 9. 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky ww., Anonymizováno, .cz, kde si žalovaný přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si splatnost a výši zápůjčky a vyplnil formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kam zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce, přičemž potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek. Žalobce před uzavřením smlouvy ověřil totožnost klienta dle skenu dokladu totožnosti a pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky PINem, který žalobce žalovanému zaslal na jím uvedené telefonní číslo. Před uzavřením smlouvy žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného, když si od něj vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalovaný své závazky ze smlouvy nesplnil řádně a včas, když dosud uhradil pouze částku 4 550 Kč, kterou žalobce započetl na smluvní pokutu a zčásti na náklady spojené s uplatněním pohledávky. V důsledku prodlení žalovaného vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 000 Kč za čtyři písemné výzvy (čl. 2.3 smlouvy). Náklady spojené s uplatněním pohledávky byly poníženy částečnou úhradou žalovaného na výši 1 350 Kč, požadovaná smluvní pokuta byla žalovaným zcela umořena.2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalovanému. Žalovaný se k uplatněnému nároku nevyjádřil.3. Žalobce byl soudem upozorněn, že bez předložení zákaznické karty žalovaného a označení a doložení dokladů o příjmech a výdajích žalovaného, nebude mít soud za splněnou povinnost poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného. Zároveň byl poučen, že v případě nedoložení dokladů bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobce bude ve věci částečně neúspěšný. Žalobce na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval, zákaznickou kartu žalovaného ani jiné důkazy nepředložil.4. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o zápůjčce ze dne 19. 8. 2024, výpisy z účtu ze dne 6. 8. 2024 (úhrada verifikační platby ve výši 1 Kč) a ze dne 19. 8. 2024 (převod finančních prostředků žalovanému v částce 7 800 Kč), upomínkami žalobce, předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 5. 8. 2025.5. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 19. 8. 2024 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, doručovací adresou, číslem telefonu, e-mailovou adresou. Žalobce poskytl žalovanému převodem na jeho účet, z něhož bylo hrazeno 1 Kč a jehož číslo je uvedeno ve smlouvě, částku ve výši 7 800 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci částku 7 800 Kč a poplatek 2 535 Kč, tj. celkem částku 10 335 Kč nejpozději dne 18. 9. 2024 s tím, že pokud zaplatí řádně a včas a zápůjčka byla poskytnuta v rámci marketingové akce, nebude mít povinnost poplatek zaplatit. Pro případ prodlení se zaplacením dlužné jistiny byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále byl sjednán paušální poplatek za každou písemnou upomínku ve výši 500 Kč. Dle žalobce žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil, když na dluh zaplatil pouze částku 4 550 Kč. Žalobce žalovanému zaslal 4 písemné upomínky a právní zástupce žalobce poté rovněž předžalobní výzvu. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by na dluh zaplatil více, než žalobcem zohledněných 4 550 Kč.6. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Co se týká úvěruschopnosti, nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by poskytovatel úvěru zjišťoval a prověřoval reálné příjmy a výdaje žalovaného. Žalobce pouze odkázal na údaje zaevidované do zákaznické karty žalovaného, tuto však nepředložil. Přes požadavek soudu nebyly doloženy žádné podklady předkládané žalovaným k žádosti o úvěr, ačkoliv podle již ustálené judikatury musí mít soud možnost proces ověření úvěruschopnosti objektivně přezkoumat a zkontrolovat. Soud je povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože žalobce neprokázal řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného, je smlouva ze dne 19. 8. 2024 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Nelze mít za to, že zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.10. Protože žalobce vyplatil žalovanému celkem částku 7 800 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 7 800 Kč bylo zaplaceno 4 550 Kč, když žalovaný neprokázal plnění ve větším rozsahu. Výše bezdůvodného obohacení žalovaného činí 3 250 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyš