9 C 246/2018-229 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu a po připuštění její změny usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 10. 2019 č.j. 9 C 246/2018-113 domáhala rozhodnutí soudu, kterým by byla určena neplatnost výpovědi ze dne [datum] ze Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] (dále jen smlouva o nájmu honitby či smlouva o nájmu) a dále určení trvání nájemního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným z titulu platně uzavřené Smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum]. K odůvodnění žaloby pak žalobkyně zejména uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o nájmu honitby, avšak následně po změně statutárního zástupce žalobce na valné hromadě, jejíž platnost byla napadena u soudu, se nově zvolený statutární zástupce snažil dosáhnout toho, aby bylo na nájemní smlouvu pohlíženo jako na smlouvu absolutně neplatnou. I v rámci správního soudnictví však podle žalobkyně bylo jednoznačně uzavřeno, že smlouva byla od počátku platně uzavřena a byla až do února roku 2015 respektována oběma stranami, přičemž podle odůvodnění žalobkyní citovaných rozhodnutí učiněných Krajským soudem v Brně v rámci správního soudnictví (řízení vedená pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]) pak nájemní vztah mezi žalobkyní a žalovaným také nadále trval, o čemž byla přesvědčena i žalobkyně a nesouhlasila s tím, že by výpověď z nájmu honitby (výpověď nájemní smlouvy ze dne [datum]) byla učiněna ze strany žalovaného platně. Podle přesvědčení žalobkyně nebyl žádný zákonný důvod k výpovědi z nájmu, která jí byla doručena žalovaným dne [datum], když tvrzené porušení ustanovení § 36 odst. 1 a 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném a účinném znění, (dále jen zákon o myslivosti), nikdy nenastalo. Ve smlouvě o nájmu honitby se totiž podle žalobkyně smluvní strany zavázali k vzájemné spolupráci tak, aby honitba mohla prosperovat a aby o ni mohlo být řádně pečováno, avšak žalovaný žalobkyni neposkytoval potřebnou součinnost a zároveň jí bránil v plnění úkolů nájemce honitby, stejně tak jí fakticky bránil užívat honitbu. Logicky tedy žalobkyně nemohla dostát vlastním povinnostem. Z tohoto důvodu se pak podle žalobkyně žalovaný nemohl dovolávat porušení povinností vyplývajících z nájemní smlouvy, když toto porušení zapříčinil výhradně sám žalovaný jednak neposkytnutím součinnosti žalobkyni jakožto platnému nájemci, a jednak i protiprávním jednáním spočívajícím v bránění užívání pronajaté honitby. Podle názoru žalobkyně se nemohl žalovaný dovolávat porušení smluvních povinností ten, kdo sám tyto povinnosti porušoval. Žalobkyně pak dále odkazovala na jednotlivé listiny jí předkládané a zároveň argumentovala především uváděnými rozhodnutími v rámci správního soudnictví. Pokud šlo o naléhavý právní zájem na požadovaném určení, pak tento ve vztahu k určení neplatnosti výpovědi z nájmu dovozovala z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR, kdy podle názoru žalobkyně by určení neplatnosti výpovědi z nájmu honitby jednoznačně odstranilo a eliminovalo její právní nejistotu, kdy ochrany by nebylo možné dosáhnout jinak, přičemž se vedle toho ještě tedy domáhala určení existence nájemního vztahu mezi ní a žalovaným založeného nájemní smlouvou (smlouva o nájmu honitby) ze dne [datum] mezi nimi uzavřenou. Podle žalobkyně totiž bylo třeba nejen určit neplatnost výpovědi, ale s ohledem k dalším učiněným krokům žalovaného, který měl uzavřít jinou nájemní smlouvu ve vztahu k předmětné honitbě s jiným subjektem, i určit trvání nájemního vztahu mezi ní a žalovaným. Žalobkyně byla přesvědčena, že pouhé soudní určení neplatnosti výpovědi smlouvy o nájmu honitby by nebylo dostatečným podkladem pro eliminaci nejistoty v právním vztahu mezi účastníky řízení a nevedlo by k odvracení jiných sporů účastníků a k vyřešení sporu mezi účastníky řízení a nebyl by tedy dán na takovém určení naléhavý právní zájem. Avšak právě s ohledem k učiněným dalším krokům žalovaného byl podle žalobkyně dán i naléhavý právní zájem právě na určení existence nájemního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným z titulu smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum]. Takové určení totiž představovalo (představuje) preventivní návrh, který bude soudním podkladem pro odstranění právní nejistoty a odstranění ohrožení práva, přičemž zároveň se žalobkyně nemohla svého práva domáhat jinou formou žaloby, když předmětem sporu není žádné peněžité plnění, ale určení trvání právního vztahu a platnost právního úkonu. Žalovaný pak ani nepodal případně žalobu na vyklizení předmětu nájmu, kde by se případně mohla žalobkyně takto argumentačně bránit. Podle žalobkyně oba žalobní návrhy splňovaly všechny funkce určovací žaloby, a byla u obou bez pochybností naplněna podmínka naléhavého právního zájmu na takovém určení. Naopak jako předběžnou otázku vnímala posouzení platnosti smlouvy o nájmu honitby. 2. Žalovaný se k žalobě podrobně a opakovaně vyjádřil, kdy po celou dobu tohoto řízení, jak ve vztahu k původnímu nároku, tak i ve vztahu k následně změněné žalobě namítal, že ani na jednom z těchto určení není dán na straně žalobkyně naléhavý právní zájem. Primárně měl totiž žalovaný za to, že i kdyby snad byla shledána neplatnost výpovědi z nájmu honitby, ničeho by to nezměnilo na skutečnosti, že i tak by nikdy právo nájmu honitby žalobkyni nesvědčilo, neboť podle žalovaného žalobkyně k datu [datum], kdy došlo k uzavření nájemní smlouvy, nesplňovala podmínky zakotvené v kogentním ustanovení § 32 odst. 3 zákona o myslivosti, podle kterého lze honitbu pronajmout jen a) české fyzické osobě, která má platný český lovecký lístek, b) mysliveckému sdružení vzniklému podle předpisů o sdružování občanů za účelem nájmu honitby, jehož nejméně 3 členové splňují podmínku uvedenou v písmenu a), c) české právnické osobě, která na pozemcích v těchto honitbách zemědělsky nebo lesnicky hospodaří nebo která má myslivost uvedenu v předmětu své činnosti a jejíž statutární orgán nebo alespoň jeden jeho člen nebo odpovědný zástupce splňuje podmínku uvedenou v písmenu a). Žalovaný tak měl za to, že žalobkyně k datu podpisu nájemní smlouvy tj. [datum] nebyla českou fyzickou osobou, která má platný český lovecký lístek, a nebyla ani mysliveckým sdružením vzniklým podle předpisů o sdružování občanů za účelem nájmu honitby a nebyla ani právnickou osobou splňující podmínky podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o myslivosti, neboť na pozemcích v honitbě [obec] zemědělsky ani lesnicky nehospodařila, když k jejímu vzniku došlo dne [datum], tedy jeden měsíc před podpisem nájemní smlouvy, přičemž žalobkyně neměla a dosud nemá lesnické ani zemědělské hospodaření zapsáno v předmětu své činnosti v obchodním rejstříku, a neměla v předmětu své činnosti uvedenu ani myslivost, neboť k zápisu tohoto předmětu činnosti do obchodního rejstříku u žalobkyně došlo až [datum]. Z těchto důvodů tedy bylo nutné považovat uvedenou nájemní smlouvu za neplatnou pro rozpor se zákonem ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění do [datum], (dále jen ObčZ). Zároveň byla podle žalovaného smlouva o nájmu i neurčitá z hlediska vymezení subjektů – stran smlouvy s tím, že podle něj tyto zásadní vady zakládají neplatnost dokumentu pro jeho neurčitost a nesrozumitelnost podle § 37 odst. 1 ObčZ. Žalovaný pak byl toho názoru, že samotná výpověď z nájmu honitby byla jen formálním úkonem, který neměl ve světle neplatnosti smlouvy o nájmu a tedy neexistenci nájemního vztahu žádnou relevanci a ani případné určení neplatnosti výpovědi z nájmu by ničeho neřešilo a z tohoto důvodu pak podle žalovaného neexistoval skutečně naléhavý právní zájem na takovém určení. Ten pak podle žalovaného neexistoval ani pro určení existence či trvání nájemního vztahu založeného smlouvou o nájmu ze dne [datum], neboť ani takové určení by nemohlo přinést vyšší míru právní jistoty na straně žalobkyně a zcela jistě by se nejednalo ani o žalobu na určení, která by měla preventivní charakter. I ve vztahu k tomuto určení tak žalovaný namítal, že vyhovující rozsudek by nebyl s to odstranit stav právní nejistoty ve vztahu k rozhodující otázce, kdo je uživatelem honitby [obec]. V tomto směru totiž argumentoval, že byl a je zcela legálně za uživatele honitby v současné době žalovaným i orgány státní správy myslivosti považován Myslivecký spolek [obec], a to na základě smlouvy o nájmu honitby [obec] uzavřené dne [datum], přičemž vyhovující výrok ve vztahu k tomuto žalobkyní požadovanému určení by stav právní nejistoty nejen neodstranil, nýbrž podstatně zvýšil, neboť by zde vedle sebe existovaly dva subjekty mající právní důvod označovat se za uživatele honitby [obec]. Podle žalovaného by tedy fakticky nebyla splněna základní podmínka pro existenci naléhavého právního zájmu, tedy že bez navrhovaného určení by bylo právo žalobce ohroženo nebo by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Stejně tak namítal, že podle jeho přesvědčení by se však takového určení musela žalobkyně domáhat i vůči Mysliveckému spolku [obec]. Ze všech těchto důvodů pak žalovaný navrhoval žalobu jako zcela nedůvodno