2 C 96/2019-55 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 21. 6. 2019 domáhala po žalované zaplacení částky 432 706 Kč s příslušenstvím, neboť na základě písemné objednávky ze dne 8. 6. 2018 žalovaná objednala u žalobkyně uložení dohodnutého druhu odpadu, a to stavební sutě za cenu 170 Kč tunu a střešní lepenky za cenu 380 Kč tunu. Jelikož žalovaná neznala množství odpadu, které bude chtít uložit, byla dohodnuta likvidace odpadu na skládce společnosti [právnická osoba] [obec]. Při prvním návozu však žalovaná sdělila, že se bude jednat přibližně o více jak tisíc tun odpadu, což tato skládka odmítla přijmout, protože by byla překročena její kapacita. Proto žalobkyně zajistila uložení odpadu u [právnická osoba] s.r.o. recyklační závod [obec] – [obec]. Žalovaná tam od 13. 6. 2018 do 15. 6. 2018 navezla odpad, a to beton, cihly, zeminu a kamení a izolační materiál v celkovém množství 546 780 kg, za což si žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 20. 6. 2018 splatnou dne 4. 7. 2018 částku 178 191 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku 30 000 Kč a zbývá tak uhradit 148 191 Kč. Dále žalovaná na výše uvedenou skládku uložila v období od 18. 6. 2018 do 20. 6. 2018 odpad, a to beton, cihly, zemina a kamení v celkovém množství 976 060 kg, za což si žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 13. 7. 2018 splatnou dne 27. 7. 2018 částku 384 515 Kč. Žalovaná tak doposud dluží žalobkyni částku 432 706 Kč. 2. Žalovaná připustila, že žaloba je částečně oprávněná, a to do částky 258 883 Kč bez DPH, kdy tato částka odpovídá objednávce (ceně 170 Kč za 1 tunu). Dle ní, není možné akceptovat, aby v průběhu vztahu byla měněna cena, tedy až po té, co byl odpad odvezen, byla stanovena cena. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky bylo nesporné množství uloženého odpadu (1 522 840 kg). Sporná byla pouze cena za tunu odpadu. 4. Výpovědí svědka [jméno] [příjmení], vedoucího provozu žalobkyně bylo prokázáno, že sjednal pro žalovanou likvidaci odpadu (stavební suti) na skládce společnosti [právnická osoba] [obec]. Tato skládka však nebyla schopna uložit tak velké množství odpadu, co požadovala žalovaná, proto zajistil uložení odpadu u [právnická osoba] s.r.o. recyklační závod [obec] – [obec]. Potvrdil, že poslal jednatele žalované k panu [celé jméno svědka], aby se domluvil na podrobnostech. Následně volal panu [celé jméno svědka], který mu potvrdil, že jednateli žalované dal ceník za příjem stavebních odpadů. 5. Výpovědí svědka [celé jméno svědka], bylo prokázáno, že jednatele žalované seznámil s ceníkem za příjem stavebních odpadů (čl. 36 spisu). Potvrdil, že jednatel nic nenamítal, protože pokud by měl nějaké výhrady, nepovolil by mu navážet. Ještě mu ukázal vážní lístky, který dává řidiči. 6. Vážní lístky doložené žalobkyní prokazují množství uloženého odpadu (to bylo mezi účastníky nesporné), a také osvědčují skutečnosti uvedené ve fakturách ([číslo] ze dne 20. 6. 2018 splatnou dne 4. 7. 2018 částku 178 191 Kč - beton, cihly, zeminu a kamení a izolační materiál v celkovém množství 546 780 kg a [číslo] ze dne 13. 7. 2018 splatnou dne 27. 7. 2018 částku 384 515 Kč - beton, cihly, zemina a kamení v celkovém množství 976 060 kg). 7. Po skutkové stránce je možno shrnout, že žalobkyně prokázala svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] a především [celé jméno svědka], že původní písemná objednávka a tam stanovená cena za tunu odpadu se ústně změnila na cenu vyúčtovanou žalobkyní, kdy jednatel žalované akceptoval cenu dle ceníku za příjem stavebních odpadů (čl. 36 spisu) skládky [právnická osoba] recyklační závod [obec] – [obec], kterou jí žalobkyně vyfakturovala. Jak potvrdil svědek [celé jméno svědka], pokud by měl nějaké výhrady, nepovolil by mu navážet. Navíc i žalované bylo od počátku zřejmé (ze samotné objednávky ze dne 8. 6. 2018), že cena u jednotlivých odpadů je odlišná (stavební suť 170 Kč/tuna, střešní lepenka 1 380 Kč/tuna), tedy pokud navážel různý druh odpadu, nemohla být jednotná cena 170 Kč/tuna. 8. Bylo tedy prokázáno, že na základě objednávky žalované ze dne 8. 6. 2018 a následné ústní domluvy, žalobkyně zajistila žalované uložení odpadu u [právnická osoba] s.r.o. recyklační závod [obec] – [obec], a ta v období od 13. 6. 2018 do 15. 6. 2018 navezla beton, cihly, zeminu a kamení a izolační materiál v celkovém množství 546 780 kg, za což si žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 20. 6. 2018 splatnou dne 4. 7. 2018 částku 178 191 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku 30 000 Kč a zbývá tak uhradit 148 191 Kč a dále v období od 18. 6. 2018 do 20. 6. 2018 navezla beton, cihly, zemina a kamení v celkovém množství 976 060 kg, za což si žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 13. 7. 2018 splatnou dne 27. 7. 2018 částku 384 515 Kč. Žalovaná tak doposud dluží žalobkyni částku 432 706 Kč. 9. Účastníci uzavřeli smlouvu o dílo dle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), na jejím základě žalobkyně provedla (zajistila) uloženého odpadu (1 522 840 kg) u [právnická osoba] s.r.o. recyklační závod [obec] – [obec], pro žalovanou, tedy prováděla dílo ve smyslu ustanovení § 2587 občanského zákoníku Cena díla byla sjednána v souladu s ustanovením § 2586 odst. 2 občanského zákoníku (viz. výše – prokázáno svědky), proto obrana žalované je nedůvodná. K provedení díla (uložení odpadu) došlo dle § 2604 občanského zákoníku, proto žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny díla dle § 2610 občanského zákoníku. 10. Jelikož žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplnila, dostala se do prodlení dle § 1968 občanského zákoníku (ode dne následujícího po splatnosti faktur dle § 1958 občanského zákoníku). Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení § 1970 občanského zákoníku. Účastníci si úrok z prodlení nesjednali, jedná se o zákonný úrok, který ve výši tak, jak je uveden ve výroku tohoto rozsudku, je zcela v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013Sb., v platném znění, ve spojení s § 513 občanského zákoníku. 11. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, proto jí soud přiznal dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) náhradu nákladů řízení tak jak požadovala, v celkové výši 115 176 Kč dle § 137 odst. 1, 2 o.s.ř., což představuje zaplacený soudní poplatek 21 636 Kč, 6 x 10 060 Kč mimosmluvní odměna advokáta (celkem 60 360 Kč) dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 6 x 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 x jízdné k jednání (dne 6. 11. 2019, 24. 2. 2020 a 22. 6. 2020) z [obec] do [obec] a zpět, vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka], při průměrné spotřebě 5,1 l [číslo] km, vyhláškové ceně nafty 33, 60/1 litr (rok 2019), 31, [číslo] litr (rok 2020), a amortizace 4,1 Kč 1 km (rok 2019), 4,2 Kč 1 km (rok 2020), jízdné celkem 10 345 Kč, 3 x 16 půlhodin po 100 Kč (celkem 4 800 Kč) ztráta času dle § 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 16 235 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna tyto náklady uhradit k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku (§160 odst. 1 o.s.ř.).