14 C 131/2021-48 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 150 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 112,30 Kč, kapitalizovaného úroku 12 185,26 Kč, zákonného úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 14 747,73 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a úroku 23,72 % ročně z částky 14 747,73 Kč od 7.12.2019 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 2 100 Kč (s úrokovou sazbou 23,72 % ročně), s odměnou za administrativní činnost 3 000 Kč, s platbou za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, vše formou 58 týdenních splátek po 450 Kč se splatností poslední splátky dne 30.6.2016 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 došlo k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení 19 150 Kč (jistina 14 747,73 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 402,27 Kč), kapitalizovaný úrok 12 185,26 Kč (23,72 % ročně z částky 14 747,73 Kč od 1.7.2016 do 6.12.2019), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 4 112,30 Kč (8,05 % ročně z částky 14 747,73 Kč od 8.7.2016 do 6.12.2019), úrok ve výši 23,72 % ročně z 14 747,73 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úroky z prodlení 8,05 % ročně z částky 14 747,73 Kč od 7.12.2019 do zaplacení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ze smlouvy o půjčce ze dne 19.5.2015 [číslo] smluvních podmínek vzal soud za prokázané, že se [právnická osoba] jako věřitel zavázal přenechat žalovanému jako dlužníku částku 15 000 Kč bez sjednaného účelu a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit společně s úrokem 2 100 Kč, poplatkem za administrativní činnost 3 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, vše formou 58 týdenních splátek po 450 Kč počínaje první splátkou splatnou sedmým dnem po uzavření smlouvy. Žalovanému byla částka 15 000 Kč předána v hotovosti při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce, z jejichž čl. 1 vyplývalo, že roční úroková sazba činí 23,72 % a stanovuje se jako pevná s tím, že se strany dohodly, že v případě, že dojde dle čl. 9 věty druhé k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v obdobím překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Z čl. 9 smluvních podmínek vyplývalo, že se netýká prodloužení trvání smlouvy. Z čl. 9 smluvní podmínek, vzal soud za prokázané, že mezi stranami bylo dále smluveno, že účinnost smlouvy trvá ode dne podpisu do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však žalovaný v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Z karty zákazníka ze dne 19.5.2015 vzal soud za prokázané, že věřitel při uzavírání smlouvy zjišťoval, od žalovaného informace k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy vycházel jen z ověřených příjmů 14 876 Kč a výdajů ve výši 10 600 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 včetně seznamu vzal soud za prokázané, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Z oznámení o postoupení ze dne 6.12.2019 (včetně podacího lístku pošty) bylo zjištěno, že [právnická osoba] oznámil postoupení žalovanému. Z předžalobní výzvy ze dne 22.2.2021 (včetně podacího lístku pošty) vzal soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě před podáním žaloby. Soud hodnotil důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a vzal zjištění učiněná z listin za prokázaná, když žádnou ze stran nebyla v průběhu řízení vznesena námitka správnosti a pravosti, zjištění učiněná z listin vzájemně korespondovala a žalovaný ani netvrdil skutečnosti, které by tato zjištění zpochybňovala. Podle § 2390 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 o.z., neboť právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému zastupitelnou věc (peníze), aby je užil podle libosti (ve smlouvě nebyl sjednán účel) a po čase vrátil věc stejného druhu společně s úrokem sjednaným dle § 2392 odst. 1 o.z. Platnost smlouvy konstatoval soud i ve vztahu k § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval věřitel s odbornou péčí, když vycházel jen z ověřených příjmů a rozdíl v příjmech a výdajích 4 276 Kč měsíčně je dostatečný vysoký k výši poskytnutých splátek 450 Kč týdně. Ačkoliv právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému peníze, žalovaný svým povinnostem ze smlouvy nedostál, dluh nesplácel řádně a včas a nadále dluží 19 150 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek vznikl žalobkyni, která vstoupila do postavení věřitele žalovaného uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, také nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vyčíslené částkou 4 112,30 Kč a následně požadované úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 747,73 Kč od 7.12.2019 do zaplacení. V této části byly nároky žalobkyně důvodné. Nedůvodnými shledal soud nároky žalobkyně na zaplacení úroku 12 185,26 Kč (úrok 23,72 % ročně z částky 14 747,73 Kč od 1.7.2016 do 6.12.2019) a úrok ve výši 23,72 % ročně z 14 747,73 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, neboť požadování úroků po splatnosti poslední splátky 30.6.2016, tj. za období, které překračuje původně sjednanou dobu trvání smlouvy, odporuje ujednání stran, a to čl. 1 smluvních podmínek, v němž bylo ujednáno, že v období překračující původně sjednanou dobu trvání smlouvy nebude jistina úročena. Dle smlouvy žalobkyni tyto nároky nevznikly, a proto soud žalobu v této části žalobu zamítl výrokem II. rozsudku. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, a to do výše 58 % (vyčíslený také z kapitalizovaného příslušenství) a žalovaný byl úspěšný do 42 %. Žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení z 16 % z celkových nákladů 2 252 Kč, tj. 360 Kč Náklady žalobkyně představoval zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna zástupce žalobce 600 Kč dle § 14b) odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí, sepis žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem), náhrada hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrada daně z přidané hodnoty 21 % z částky 1 200 Kč 252 Kč. Při vyčíslení výše nákladů řízení žalobce soud použil ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žaloba vykazuje znaky formulářové žaloby, výše plnění nepřevyšovala 50 000 Kč, množství postoupených pohledávek zjištěných z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek i okolnost, že smlouva byla žalovaným uzavírána na formuláři, nasvědčují závěru, že žalobkyně opakovaně žaluje ve skutkově i právně obdobných věcech. Soudu je také z jeho úřední činnosti známa opakovanost i četnost použití typového návrhu žalobkyně (např. řízení vedené pod sp. zn. 14 C 220/2020). Lhůty plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému nahradit náklady řízení advokátu.