14 C 169/2021-35 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 20 895,50 Kč s úrokem z prodlení 0,5 % denně z částky 14 897 Kč od [datum] do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že s žalovanou uzavřela dne [datum] Dohodu o narovnání, jejímž předmětem byla úprava vztahů mezi účastníky dle smlouvy o podnikatelském úvěru. Na základě této dohody se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni 14 897 Kč formou dvou splátek po 4 966 Kč a jedné po 4 965 Kč, splatnými vždy k 20. dni v měsíci počínaje od [datum], pod ztrátou výhody splátek. Součástí dohody o narovnání bylo i ujednání, dle kterého v případě prodlení žalované delší jak 14 dní vznikne žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 50 % dlužné částky a nárok na smluvní úrok z prodlení 0,5 % denně z dlužné částky. Mezi stranami byly smluveny také poplatky za sms upomínku 50 Kč a písemnou upomínku 250 Kč. Žalovaná na dluh uhradila jen 2 000 Kč a nadále dluží na jistině 14 897 Kč, na smluvní pokutě 5 448 Kč (tj. 50 % z dluhu – zaplacená část 2 000 Kč), poplatky za šest sms upomínek 300 Kč, písemnou upomínku 250 Kč a smluvní úrok z prodlení 0,5 % denně z částky 14 897 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná k věci uvedla, že nárok žalobkyně považuje za neoprávněný, neboť neměla možnost se seznámit s úvěrovými podmínkami žalobkyně, text smlouvy je psán tak, aby se s nimi spotřebitel nemohl seznámit a toto mohlo být zneužito proti němu. V rámci provedeného dokazování soud ze Smlouvy o úvěr na podporu a rozvoj podnikají č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanou jako podnikatelem vystupující pod [IČO] bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit do 10 dnů od poskytnutí peněžních prostředků žalobkyní společně s poplatky uvedenými ve smlouvě. Z Dohody o narovnání ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanou jako podnikatelem vystupující pod [IČO] soud zjistil, že se si strany mezi sebou upravily práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], Dohody o uznání dluhu č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], na základě které byl žalované poskytnut finanční úvěru 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do [datum] a sjednaný poplatek 2 700 Kč. Ze smlouvy vyplynulo, že částka 12 700 Kč byla nespornou, a část pohledávky tvořená úroky z prodlení, smluvními pokutami, poplatky a náklady na vymáhání byla mezi spornou s tím, že tento dosavadní závazek je nahrazen ujednáním, podle kterého se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit celkovou částku 14 897 Kč, formou dvou splátek po 4 966 Kč a jedné splátky po 4 965 Kč, splatnými vždy k 20. dni v měsíci počínaje od splatnosti první splátky [datum] s tím, že nezaplacením byť jedné splátky řádně a včas se stává splatnou celá zbývající část pohledávky. Strany si současně dohodly pro případ prodlení žalované smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky a pro případ prodlení žalované s úhradou delší než 14 dnů smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky splatnou 15. den kalendářního prodlení. Z dohody bylo zjištěno, že mezi stranami byly také ujednány poplatky za sms upomínku 50 Kč v maximálním počtu 6 ks a poplatek 250 Kč za jednu písemně zaslanou upomínku. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne [datum] částku 10 000 Kč. Z výpisu z komunikace bylo zjištěno, že žalované bylo zasláno od [datum] nejméně šest sms upomínek a jedna upomínka písemná. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně a ve vzájemných souvislostech v souladu s ust. § 132 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dál jen „o.s.ř.“) a vzal zjištění učiněná z listin, za prokázaná, neboť v řízení nebyly uplatněny námitka pravosti a správnosti a zjištění vzájemně korespondovala (dosavadní závazek zjištěný ze Smlouvy o úvěru odpovídal dosavadnímu závazku zachycenému v Dohodě o narovnání, výše poskytnutých peněžních prostředků žalobkyní dne [datum] korespondovala s výší uvedenou ve Smlouvě o úvěru i datem uzavření smlouvy). Soud vzal jak Smlouvou o úvěru tak Dohodou o narovnání za prokázané, že žalovaná neuzavírala smlouvy s žalobkyní z pozice spotřebitele, nýbrž jako podnikatel, neboť byla označena IČ. Dovolávala-li se žalovaná nemožnosti seznámit se s úvěrovými podmínkami, soud neshledal tuto námitku důvodnou, neboť Dohoda o narovnání na úvěrové podmínky neodkazovala, tato nebyla součástí smlouvy samotné a samotný text dohody byl čitelný bez zvláštních obtíží. Podle § 1903 odst. 1, věta první z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že na základě právního důvodu spočívajícího ve smlouvě o úvěru, účastníci platně uzavřeli narovnání dle § 1903 o.z., neboť spornost dosavadních práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru týkající se úroků z prodlení, poplatků, nákladů na vymáhání a smluvních pokut, nahradili závazkem novým obsahujícím oboustranné ústupky – dle kterého vznikla žalované povinnost uhradit celkově částku 14 897 Kč. Tato povinnost žalované byla utvrzena platně sjednanou smluvní pokutou dle § 2048 o.z. pro případ porušení povinnosti žalované hradit dluh z narovnání řádně a včas, a to při prodlení delším 14 dnů. Výše smluvní pokuty byla ujednána dostatečně určitým způsobem (50 % z dlužné částky). Přestože narovnáním dle §1903 o.z. zaniká dosavadní závazek, z obsahu Dohody o narovnání se podává, že i nový závazek spočívá na stejném právním důvodu, a to smlouvě o úvěru uzavřené mezi účastníky jako podnikateli. Při totožném právním důvodu dopadá na právní poměry účastníků i ust. § 122 odst. 5 z.č. 257/ 2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění z.č. 186/2020 Sb., podle kterého platí:„ odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobně finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby.“ Z uvedeného vyplývá, že přestože žalovaná nebyla spotřebitelem, uzavírala smlouvy s žalobkyní jako fyzická osoba, a proto jsou právní poměry účastníků dotčeny i § 122 odst. 5 z.č. 257/2016 Sb. Jelikož požadovaná smluvní pokuta 5 448 Kč (50 % z 14 897 Kč, tj. 7 448,50 Kč ponížená o úhradu 2 000 Kč) odpovídala limitaci zde uvedené, neshledal soud ujednání o smluvní pokutě v rozporu se zákonem a uložil žalované vedle zaplacení jistiny 14 897 Kč také zaplacení smluvní pokuty 5 448,50 Kč Vedle toho jsou poměry účastníků dotčeny i § 122 odst. 5 ve spojení s § 122 odst. 4 z.č. 257/ 2016 Sb. stanovující limitace úroků z prodlení. Podle těchto ustanovení může žalobkyni vzniknout právo na úroky z prodlení pouze ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to za období přesahující 90 dnů prodlení žalované. Přestože citované ust. § 122 odst. 4 z.č. 257/2016 Sb. hovoří jen o úrocích je třeba tento pojem vykládat v širším smyslu i jako úroky z prodlení obdobně jako u ust. § 1802 o.z. Soud tedy v souladu s ujednáním stran, přiznal žalobkyni právo na sjednané úroky z prodlení 0,5 % denně za období od [datum] do [datum] (90. den prodlení) a v následujícím období od [datum] přiznal jen úroky z prodlení odpovídající repo sazbě zvýšené o osm procentních bodů ve výši 8,25 % ročně a nárok na úroky z prodlení přesahující tuto výši, zamítl jako absolutní neplatné ujednání dle § 580 o.z. pro rozpor se zákonem dle § 122 odst. 5 ve spojení s § 122 odst. 4 z.č. 257/2016 Sb. Nárok žalobkyně na zaplacení poplatku ve výši 550 Kč odpovídal smluvním ujednání a byl shledán důvodným. Nad rámec shora uvedeného soud dodává, že žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou celého dluhu již od [datum] nezaplacením první splátky v termínu splatnosti v důsledku sjednané ztráty výhody splátek dle § 1931 o.z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla úspěšná z 76,5 % oproti žalované úspěšné z 23,5 %, náhradu nákladů řízení z 53 % z částky 8 967 Kč, což činí 4 752,51 Kč. Úspěšnost účastníků byla počítána také z kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Náklady žalobkyně v částce 8 967 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 836 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 895,50 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4