14 C 213/2021-22 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 060 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 060 Kč od [datum] do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela [datum] smlouvu o úvěru ve výši 14 160 Kč (jistinu ve výši 8000 Kč a souhrnný poplatek 6 160 Kč) a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit formou týdenních splátek po 236 Kč s první splátkou uhrazenou do sedmi dnů od podpisu smlouvy. Žalovaný splátky nehradil včas. Žalovaný uhradil celkem 8 100 Kč. Splatnost pohledávky nastala [datum]. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou se zavázala poskytnout žalovanému částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku společně s úrokem 2 800 Kč, poplatkem za zpracování úvěru 1 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 1 760 Kč, celkem 14 160 Kč formou 60 týdenních splátek po 236 Kč. Žalovaný uhradil 8 100 Kč, poslední splátku ve výši 500 Kč uhradil v 6. týdnu roku 2020. Žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovaným prověřovala jeho úvěruschopnost, když vycházela jen z ověřeného příjmu žalovaného ve výši 20 000 Kč a výdajů ve výši 9 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou z [datum] a nadále žalobkyni dluží 6 060 Kč. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že žalobkyně a žalovaný platně uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., neboť se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Platnost smlouvy konstatoval soud i ve vztahu k § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, kterou soud posoudil ex offo s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] vydaného ve věci C [číslo], tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31.5.2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Žalobkyně neporušila svoji povinnost dle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť při porovnání příjmů a výdajů žalovaného nezakládal ověřený příjem žalovaného ve výši 20 000 Kč důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného platit splátky 236 Kč týdně společně s výdaji 9 000 Kč. Celý dluh žalovaného se stal splatným [datum] a ocitl-li se žalovaný v prodlení se splacením dluhu, vznikl věřiteli dle ust. § 1970 o.z. nárok na úrok z prodlení ve výši 9,75 % dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož nárok žalobkyně byl důvodný, soud v plném rozsahu žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč za uhrazený soudní poplatek. Lhůty plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. bylo vyhotoveno odůvodnění rozsudku.