14 C 251/2021-39 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vůči žalovanému dle úvěrové smlouvy ze dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 3 000 Kč na účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal k úhradě poskytnuté částky 3 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 99 Kč do 30 dnů od poskytnutí spolu s poplatkem 99 Kč za bezpečnou splátku, poplatkem za sms servis ve výši 49 Kč. Úvěr byl splatný do [datum]. Žalovaný úvěr od data splatnosti neuhradil a nadále žalobkyni dluží na jistině částku 3 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 99 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč, poplatek za sms servis 49 Kč, účelně vynaložené náklady 200 Kč, smluvní pokuty 90 Kč a úroky z prodlení 44,5 Kč (zákonné úroky z prodlení za období od [datum] do [datum]). Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní upomínkou. V rámci provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (číslo žádosti), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 3 000 Kč, bez sjednání účelu, žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem 0% ročně, poplatkem za poskytnutí úvěru 99 Kč, poplatky za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně, poplatkem za sms 49 Kč měsíčně, vše se splatností do [datum]. Mezi stranami byla také sjednána smluvní pokuta ve výši 3% z jistiny úvěru, maximálně 0,1% denně z dlužné částky a výše nákladů v případě opožděných plateb 100 Kč měsíčně. Žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, když vycházela z informací poskytnutých od žalovaného (výpisu z bankovního účtu), z něhož vyplynul příjem žalovaného 30 682 Kč a splátka úvěru 6 988 Kč. Žalovanému byla poskytnuta částka 3 000 Kč dne [datum], avšak na dluh ničeho nezaplatil. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum]. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce dle § 2390 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) přenecháním peněžních prostředků žalovanému dne [datum], neboť žalobkyně přenechala tyto prostředky žalovanému bez sjednání účelu a žalovaný se zavázal tyto prostředků po čase (do [datum]) vrátit. Ujednání ve smlouvě o výši úroků 0% ročně odporovalo ujednáním o poplatku za poskytnutí úvěru 99 Kč. Jelikož poplatek za poskytnutí úvěru při množství a výši ostatních detailně sjednaných poplatků, neplní jinou funkci, než že představuje odměnu za poskytnutí úvěru, není tento„ poplatek“ ničím jiným než úrokem. Byla-li však mezi stranami současně výslovně sjednána úroková sazba ve výši 0% ročně, zakládá tato rozporuplnost, neurčitost právního jednání spočívající v tom, zda mezi stranami byly či nebyly sjednány úroky. Z těchto důvodů soud posuzoval jak ujednání o nulové výši úroků tak ujednání o úrocích 99 Kč v souladu s § 553 odst. 1 o.z. jako zdánlivé a dle § 554 o.z. k těmto ujednáním nepřihlédl. Žalobkyni tak nevznikl nárok na poplatek ve výši 99 Kč a v této části byla žaloba i ve vztahu k úrokům z prodlení z této částky, jako nedůvodná zamítnuta (viz. výrok II rozsudku). Jelikož mezi stranami nebyly platně sjednány úroky a ujednání o úrocích je oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, kvalifikoval soud uzavřenou smlouvu nikoliv jako smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., nýbrž jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o.z., neboť její esenciální náležitostí nemusí být ujednání o úrocích. Závěr o platnosti smlouvy byl učiněn i ve vztahu k § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky za situace, kdy z výsledků posouzení úvěruschopnosti žalovaného nevyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného z příjmu 30 682 Kč splácet úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaný nesplnil dluh řádně a včas, tím vznikl žalobkyni, která naopak svým povinnostem ze smlouvy dostála, nárok na zaplacení jistiny 3 000 Kč, poplatků 99 Kč a 49 Kč, nákladů 200 Kč a to včetně smluvní pokuty 90 Kč sjednané dle § 2048 o.z. ve spojení s § 122 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. v celkové výši 3 438 Kč včetně úroků z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši 8,5% ročně z částky 3 438 Kč od [datum] do zaplacení. Nároky žalobkyně byly v této části důvodné, soud žalobě výrokem I tohoto rozsudku vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež měla neúspěch jen v poměrně nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 1489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3537 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 180 Kč. Při vyčíslení výše náhrad nákladů řízení použil soud ust. § 14b) a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru, výše plnění nepřevyšovalo 50 000 Kč, smlouva byla uzavřena na formuláři, což nasvědčuje závěru, že žalobkyně opakovaně žaluje ve skutkově a právně obdobných věcech. Lhůty plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému nahradit náklady řízení advokátu.