15 C 107/2021-69 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 12. 4. 2019 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 208 636,31 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že dne 27.6.2018 uzavřela [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdce žalobkyně), s žalovaným, jako spotřebitelem, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně společně s úrokem ve výši 12,90 % ročně a poplatky z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 184 Kč, se splatností vždy nejpozději do 20. dne. Protože žalovaný porušil platební povinnost tím, že byl v prodlení s více než 2 splátkami, využil právní předchůdce žalobkyně svého práva a nesplacenou část úvěru ke dni 31. 10. 2018 zesplatnil. Dluh žalovaného dosahoval na jistině částky 205 878,31 Kč, na poplatcích 3 658 Kč a na kapitalizovaném smluvním úroku za dobu do 1. 2. 2019 částky 4 886,13 Kč. Pohledávka právního předchůdce byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností dne 1. 2. 2019, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Při sjednávání úvěrového závazku byl žalovaný řádně seznámen s úvěrovými podmínkami, všeobecnými obchodními podmínkami banky i platným sazebníkem a řádně byl poučen také o právech planoucích z postavení spotřebitele v daném právním vztahu. 2. Žalovaný se k podanému žalobnímu návrhu nijak nevyjádřil. 3. Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s § 115a o.s.ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, ze kterých učinil tato skutková zjištění: ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 6. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, které byl žalovaný povinen právní předchůdkyni žalobkyně splatit společně s úrokem 12,90% ročně a úvěrovými poplatky do 20. 5. 2027 v pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 3 184 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci. Pro případ porušení povinnosti dlužníka splácet úvěr řádně a včas bylo ve smlouvě ujednáno právo věřitele prohlásit nesplacenou část úvěru včetně úroků a poplatků za okamžitě splatnou. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplacenou část úvěru ke dni 31. 10. 2018 zesplatnila. Z listiny označené jako„ podklady pre súdné konanie“ byla prokázána aktuální výše dluhu. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemným přípisem s datem 8. 2. 2019, výše dluhu k datu postoupení činila 220 283,04 Kč. Poštovním podacím archem s datem odeslání 8. 2. 2019 bylo prokázáno podání zásilky adresované žalovanému k doručení. Z upomínky ze dne 14. 2. 2019 bylo zjištěno, že byl žalovaný před podáním žaloby ke zdejšímu soudu vyzván k úhradě dluhu. 4. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, ani je nikterak nezpochybnil. 5. Na základě výsledků provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních anuitních splátkách splatných k 20. dni v měsíci. Protože žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva a úvěr ke dni 31. 10. 2018 prohlásila za okamžitě splatný. Ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného 208 636 Kč. Aktivní věcná legitimace žalobkyně ve věci je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, přičemž postoupení pohledávky byl žalovanému řádně oznámeno. 6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav podle těchto zákonných ustanovení: <i>Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 7. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobkyni z jejího právní předchůdce, pak došlo k platnému uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. o.z. 8. Na základě shora uvedených listinných důkazů a v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s úpravou dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč, který se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně společně s poplatky a úrokem z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách do 20. 5. 2027. V rozporu s uvedeným smluvním ujednáním žalovaný předmětný úvěr řádně nehradil a ocitl se v prodlení s úhradou více než dvou splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva dle čl. 8 odst. 2 písm. b) smlouvy o úvěru a nesplacenou část úvěru ke dni 31. 10. 2018 zesplatnila. Ke dni podání žaloby činil dluh žalovaného na jistině 205 878,31 Kč, na poplatcích 3 658 Kč a na kapitalizovaném smluvním úroku za dobu do 1. 2. 2019 částky 4 886,13 Kč. Nárok žalobkyně tak byl shledán zcela po právu. Soud vyhověl žalobkyni i co do požadovaného smluvního úroku z úvěru podle § 1970 o.z., který žalobkyně požadovala v souladu se smlouvou ve výši 12,90 % ročně za dobu od 2. 2. 2019 do zaplacení. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že žalobkyně má vedle nároku na zaplacení dlužné částky také právo na úhradu zákonného úroku z prodlení. Protože se žalovaný dostal do prodlení za účinnosti o.z. posoudil soud nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z., a přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 2. 2. 2019 do zaplacení z celkové dlužné částky. Zdejší soud na základě předložených listinných důkazů shledal žalobu jako důvodnou, neboť žalobkyně v řízení prokázala vznik pohledávky za žalovaným a rovněž svoji aktivní věcnou legitimaci, a proto rozhodl tak, jak je shora uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla v řízení plný úspěch. Náklady žalobkyně činily uhrazený soudní poplatek ve výši 8 342 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobkyně když, při výpočtu náhrady nákladů právního zástupce žalobkyně postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb v platném a účinném znění (dále jen„ a.t.“). Za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 a.t. přiznal soud žalobkyni částku 9 140 Kč podle § 7 bod 5 a.t, celkem byla přiznána náhrada za 3 úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t., tj. 27 420 Kč, režijní paušál po 300 Kč za 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 a.t., tj. 900 Kč a náhradu za DPH podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 5 947,20 Kč. Soud tedy přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 42 609,20 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. (výrok II.) 10. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.