15 C 175/2021-33 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 25. 6. 2021 se žalobkyně po žalované domáhala uhrazení částky 1 524 Kč představující náhradu jízdného a přirážku k jízdnému, když povinnost k zaplacení této přirážky žalované vznikla tím, že dne 25. 4. 2021 cestovala prostředky MHD provozované žalobkyní bez platného jízdního dokladu. Protože účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaná cestovala dne 25. 4. 2021 prostředkem Městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní bez platného jízdního dokladu. Porušení uvedené povinnosti je ze strany žalobkyně sankcionováno povinností uhradit žalobkyni jízdné společně s přirážkou k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Jízdné bylo zpoplatněno částkou 24 Kč. Žalovaná jízdné, ani přirážku k jízdnému, žalobkyni ani po opakovaných urgencích neuhradila. <i>Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, v platném a účinném znění, se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) a písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., je cestující dále povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému.</i> Na základě shora uvedených listinných důkazů a v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o přepravě osob ve smyslu ustanovení § 2550 o. z. Žalovaná jela dne 25. 4. 2021 MHD provozovanou žalobkyní bez platného jízdního dokladu. V důsledku porušení této povinnosti ze strany žalované vznikla žalobkyni pohledávka za žalovanou na zaplacení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, pak soud přiznal žalobkyni také nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění ke dni prodlení (ustanovení § 1970 o. z.), za dobu od 26. 4. 2021 do zaplacení. Zdejší soud na základě předložených listinných důkazů shledal žalobu jako důvodnou, a proto rozhodl tak, jak je shora uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 a) a d) této vyhlášky), 3 x 100 Kč režijní paušál dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s ustanovením § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21% DPH, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 1 489 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení. <b>Podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění.</b>