15 C 51/2021-22 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 3. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 30 000 Kč z titulu zápůjčky peněz ze dne 31. 1. 2020. 2. Žalovaný se k podanému žalobnímu návrhu nevyjádřil. 3. Protože účastníci, žalovaný konkludentně a žalobce výslovně, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, a to listiny označené jako„ půjčka“ a předžalobní výzvy ze dne 25. 2. 2021, z nichž měl za osvědčené, že žalobce předal dne 31. 1. 2020 žalovanému peněžní hotovost ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 20. 2. 2020. 4. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, žalobním tvrzením neodporoval a nepředložil ani žádný důkaz, kterým by tvrzení žalobce vyvrátil. 5. Po provedeném dokazování byl učiněn tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný převzal od žalobce dne 31. 1. 2020 hotovost ve výši 30 000 Kč, kterou mu měl vrátit nejpozději do 20. 2. 2020. Žalovaný tak neučinil a dluží žalobci 30 000 Kč. 6. Po právní stránce vycházel soud z těchto zákonných ustanovení. <i>7. Podle § 2390 o.z.; přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> 8. V projednávané věci bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 31. 1. 2020 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o.z. Smlouva o zápůjčce je reálným kontraktem, jehož podstatnými náležitostmi jsou jednak přenechání zastupitelné věci zapůjčitelem vydlužiteli tak, aby ji užil podle libosti, jednak ujednání o povinnosti vydlužitele po čase vrátit zapůjčiteli věc stejného druhu. Poskytnutí zápůjčky může být ujednáno za úplatu či bezúplatně, smlouva může být uzavřena i bezformálně. Přestože žalobce žalovanému zápůjčku peněz poskytl, žalovaný mu ji ve sjednané době splatnosti nevrátil. Proto soud uzavřel, že nárok žalobce je v plném rozsahu důvodným. Tím, že žalovaný nesplnil dluh vůči věřiteli řádně a včas, dostal se do prodlení a je podle § 1970 o.z. povinen vedle jistiny dluhu zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení z žalované částky, a to za dobu od 21.2.2020 do zaplacení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I). 9. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci přiznal jejich plnou náhradu. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 500 Kč a nákladů právního zastoupení když, při výpočtu náhrady nákladů právního zástupce žalobce postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb v platném a účinném znění (dále jen„ a.t.“). Za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 30 000 Kč podle § 8 odst. 1 a.t. přiznal soud žalobci částku 2 300 Kč podle § 7 bod 5 AT, celkem byla přiznána náhrada za 2,5 úkonů podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a odst. 2 písm. h) a.t. tj. 5 750 Kč, režijní paušál po 300 Kč za 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 a.t. tj. 900 Kč a náhradu za DPH podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 1 396,50 Kč. Soud tedy přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 546,50 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobce. (výrok II.) 10. Lhůta k plnění ve výroku II. byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., protože nebyly shledány podmínky k jejímu prodloužení.