3 C 136/2021-40 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Právním titulem žalobního návrhu je nevrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši [částka] a účtované dlužné poplatky ve výši [částka], na základě distančně uzavřené smlouvy o k službě [označení] účet uzavřené dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla žaloba řádně doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Jelikož účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, mezi které patří smlouva k službě [označení] účet uzavřená distančně mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem v pozici spotřebitele dne [datum]. Nedílnou součástí jsou obchodní podmínky [označení] účet a [označení] karta, všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a ceník. Převzetí [označení] karty je zřejmé z předávacího protokolu kurýrní služby. Dlužná částka vyplývá z vyúčtování za červen [rok]. Žalovanému byla dne [datum] zaslána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně předžalobní upomínka, jejíž odeslání prokazuje poštovní podací arch. V průběhu řízení nebylo nijak prokázáno a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by žalovaná částka byla do dnešního dne žalobkyni uhrazena. 4. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Po provedení důkazů a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně je důvodný. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu k službě [označení] účet obsahově odpovídající smlouvě o úvěru ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Ve smyslu § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Ze strany žalobkyně byl smluvní závazek splněn řádně, byla tedy oprávněna domáhat se splnění povinnosti na žalovaném. Žalovaný však svým závazkům ze smlouvy o úvěru nedostál, když neplnil sjednané smluvní podmínky tím, že včas a řádně nevrátil finanční prostředky, které mu byly na základě sjednané smlouvy poskytnuty. Žalovaný čerpal různými transakcemi v červnu [rok] ve dnech [datum] [anonymizováno]., [anonymizována čtyři slova]. částku v celkové výši [částka]. Přestože z žalobních tvrzení vyplývá účtování poplatku za prodloužení splatnosti, žádným důkazem nebylo prokázáno využití služby odložení splatnosti. V důsledku porušení smluvní povinnosti vrátit v termínu splatnosti do [datum] jistinu pohledávky byly žalovanému v červenci a srpnu [rok] účtovány poplatky za prodlení v celkové výši [částka] (4 × [částka], 1 × [částka] a 1 × [částka]) dle ceníku. 6. Žalobkyně tak prokázala existenci pohledávky za žalovaným i jeho výši. Jelikož žalovaný svůj smluvní závazek dosud nesplnil, soud vzal nárok žalobkyně za prokázaný a vyhověl žalobě v plném rozsahu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. 7. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobkyni, je povinen v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a počátek prodlení byl stanoven ode dne následujícího po splatnosti pohledávky. Úrok z prodlení byl stanoven podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobce opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech (např. [spisová značka] a [spisová značka], [spisová značka]). Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení v celkové výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně. 9. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje rozsudek zkrácené odůvodnění.