6 C 190/2021-41 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. K důvodům žaloby uvedla, že se žalovaný zaregistroval na portálu právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa] (společnosti x [právnická osoba]), odsouhlasil rámcovou smlouvu a dne [datum] zaslal žádost o poskytnutí úvěru ve výši 4400 Kč se splatností do [datum]. Žalobkyně s žalovaným tímto dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 4 400 Kč a žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku do [datum]. Úvěr poskytla žalobkyně žalovanému na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo]. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne [datum]. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Smlouvou o úvěru ze dne [datum] bylo prokázáno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 400 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku do [datum]. Žalovanému byla na jeho účet č. [bankovní účet] zaslána [datum] zaslána částka 4 400 Kč, což prokazoval výpis z účtu žalovaného. Smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi [právnická osoba] a žalobkyní ze dne [datum] spolu se seznamem pohledávek prokazovala postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou z [datum], přesto svůj dluh neuhradil. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením [číslo] Sb., neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou takto stanovená. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně v souladu s ust. § 2395 o.z. platnou smlouvu o úvěru. Ve smlouvě uzavřené dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaný se je zavázal uhradit do [datum]. Žalovaný neuhradil poskytnutou částku, proto byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni dlužnou částku včetně sjednaných úroků a poplatků. Žalovaný se neuhrazením poskytnuté částky ocitl v prodlení a dle ust. § 1970 o.z. vznikla žalovanému povinnost hradit také úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tento uhradil. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 400 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.