6 C 213/2021-141 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se žalobou podanou dne 31.8.2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 10 980 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, s odůvodněním, že dne 2.2.2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO] s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované dne 2.2.2018 částku 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit dlužnou částku včetně úroku a poplatků v celkové výši 13 520 Kč ve 13 splátkách, s tím, že poslední splátka byla splatná ke dni 2.3.2019. Žalovaná své povinnosti vyplývající z citované smlouvy neplnila řádně a včas, a to ani přes upomínání, proto žalobkyně podala tuto žalobu. Smlouvou o prodeji části závodu uzavřenou mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] spolu s tím, že žalobkyně uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávky dne 11.2.2019, byla převedla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. K prokázání svých tvrzení předložila žalobkyně listinné důkazy, na jejichž základě soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2.2.2018 poskytla žalované částku 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 13 pravidelných splátkách po 1 040 Kč, včetně úroků a poplatků, včetně poplatku za poskytnutí smlouvy 320 Kč, tj. celkem 13 840 Kč, což neučinila a nadále dluží žalobkyni částku 10 980 Kč Smlouvou o prodeji části závodu uzavřenou mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] a Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobkyní má soud prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně v tomto sporu. Předžalobní výzva z 26.2.2020 potvrzovala, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval v souladu s § 3028 odst. 1, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, § 2395 občanského zákoníku, kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V souzené věci bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, který měla žalovaná vrátit ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po 1 040 Kč a poplatku 320 Kč, tj. do 2.3.2019 včetně úroků a poplatků v celkové výši 13 840 Kč požadovaných v souladu s čl. II. smlouvy o úvěru. Protože žalovaná neplnila své povinnosti vyplývající z citované smlouvy řádně a včas, ocitla se s vrácením dlužné částky v prodlení. Žalobkyni tak v souladu s § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 980 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.