9 C 1/2021-31 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobce se žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku ve výši částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že žalovaná dne [datum] využila služeb žalobce jakožto dopravce, kdy cestovala dopravním prostředkem: tramvají - linkou 16 veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobcem, přičemž se nemohla prokázat platným jízdním dokladem přepravnímu kontrolorovi, který se žalovanou sepsal zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]. Žalovaná pak dále dne [datum] opět využila služeb žalobce, kdy cestovala tramvají linkou [číslo] přičemž ani v tomto případě se nemohla prokázat platným jízdním dokladem přepravnímu kontrolorovi, který se žalovanou sepsal zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]. Podle Smluvních přepravních podmínek a podle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném a účinném znění, činila přirážka za přepravu bez platného jízdního dokladu [částka] a dle Tarifu PID činilo jízdné [částka]. Žalovaná tak s ohledem k uvedeným skutečnostem byla povinna zaplatit žalobci nejen částku ve výši [částka] z titulu nezaplaceného jízdného za každou takto uskutečněnou jízdu tzv. načerno, ale i částku ve výši [částka] z titulu dosud nezaplacené přirážky k jízdnému za každou takto uskutečněnou cestu bez platného jízdního dokladu. Žalobce tak požadoval žalobou právě částku v celkové výši [částka]. Žalovaná ničeho neuhradila, když nereagovala ani na předžalobní upomínku ze dne [datum], přičemž byla v prodlení s úhradou dlužné částky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne [datum]. 3. Usnesením ze dne 8. 1. 2021 č.j. 9 C 1/2020-29 byla žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, ač jí byla doručena do vlastních rukou dne [datum] spolu s žalobou. Žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas již předem v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). 4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaná zůstala po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřila k podané žalobě, ani nijak nenamítala pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporovala veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce. 5. Na základě důkazů předložených žalobkyní a jejích tvrzení učinil soud ve věci skutková zjištění a učinil z nich závěr o skutkovém stavu věci, kdy měl jednoznačně za prokázané, že žalovaná dne [datum] a také dne [datum] využila služeb žalobce jakožto dopravce, kdy dne [datum] cestovala tramvají [číslo] linkou veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobcem, přičemž se nemohla prokázat platným jízdním dokladem přepravnímu kontrolorovi, který se žalovanou sepsal zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]. Dne [datum] opět využila služeb žalobce, kdy cestovala tramvají [číslo] přičemž se nemohla prokázat platným jízdním dokladem přepravnímu kontrolorovi, který se žalovanou sepsal zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]. Podle Smluvních přepravních podmínek a podle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném a účinném znění, činila přirážka za přepravu bez platného jízdního dokladu [částka] a dle Tarifu PID činilo jízdné [částka]. Žalovaná tak s ohledem k uvedeným skutečnostem byla povinna zaplatit žalobci nejen částku ve výši [částka] z titulu nezaplaceného jízdného za každou takto uskutečněnou jízdu tzv. načerno, ale i částku ve výši [částka] z titulu dosud nezaplacené přirážky k jízdnému za každou takto uskutečněnou cestu bez platného jízdního dokladu. Žalobce tak požadoval žalobou právě částku v celkové výši [částka]. Žalovaná ničeho neuhradila, když nereagovala ani na předžalobní upomínku ze dne [datum], přičemž byla v prodlení s úhradou dlužné částky. 6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: 7. Nárok uplatněný žalobou vyplýval z porušení přepravních podmínek a právních předpisů v roce 2020, přičemž soud tedy věc posuzoval podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění od [datum], (dále jen NOZ), kdy mezi účastníky byla opakovaně, ve dvou případech uzavřena smlouva o přepravě osob. 8. Tak podle § 2550 NOZ smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 9. Podle § 2551 NOZ dále platí, že podrobnější úpravu přepravy stanoví přepravní řády. 10. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob (dále jen "přepravní smlouva") vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu (dále jen "jízdné") podle tarifu. Podle odst. 2 přepravní smlouva je uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem (dále jen "nástup do vozidla"). 11. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. 12. V souvislosti se zjištěným skutkovým stavem a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok žalobce byl zcela důvodný. Žalovaná tím, že použila veřejný dopravní prostředek provozovaný žalobcem, uzavřela s žalobcem, jakožto dopravcem smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 NOZ, která ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu, dopravci tj. žalobci tímto vznikl nárok na zaplacení stanoveného jízdného. Žalovaná se neprokázala platným jízdním dokladem při přepravní kontrole dne [datum] a [datum], přičemž na základě této skutečnosti jí vznikla povinnost zaplatit žalobci přirážku k jízdnému ve výši [částka] za každou takto uskutečněnou jízdu tzv. načerno a dlužné jízdné ve výši [částka] za uskutečněnou cestu (jízdu) bez platného cestovního dokladu. Žalobce tak požadoval po žalované oprávněně částku v celkové výši [částka]. Žalovaná, ač následně k tomu byl vyzvána v rámci předžalobní výzvy, do dnešního dne ničeho neuhradila a zároveň se dostala i do prodlení s úhradou přirážky k jízdnému. Podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, přičemž tato výše pak je stanovená nařízením vlády č. 180/2013 Sb. Žalobce, kterému tak vznikl nárok na zaplacení i příslušenství představovaného zákonným úrokem z prodlení, požadoval vedle úhrady jistiny i příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení. Soud s ohledem k učiněnému závěru o skutkovém stavu věci a s přihlédnutím k výše uvedenému právnímu hodnocení tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. (výrok I.) 13. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum], a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobce došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje [částka] a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce [částka] a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši [částka], když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. [částka] (§ 14b ods