9 C 124/2021-30 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobce se žalobou doručenou původně k Okresnímu soudu v Blansku a následně postoupenou ke zdejšímu soudu z důvodu jeho místní příslušnosti domáhal rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1.525 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.525 Kč za dobu od 11. 9. 2020 do zaplacení. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že žalovaný dne 10. 9. 2020 využil služeb žalobce jakožto dopravce, přičemž se nemohl prokázat platným jízdním dokladem přepravnímu kontrolorovi, který se žalovaným sepsal zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]. Podle Smluvních přepravních podmínek čl. 9 odst. 5 činila přirážka za přepravu bez platného jízdního dokladu 1.500 Kč a dle přílohy 1 Tarifu dopravce činilo jízdné 25 Kč. Žalovaný tak s ohledem k uvedeným skutečnostem byl povinen zaplatit žalobci nejen částku ve výši 25 Kč z titulu nezaplaceného jízdného za uskutečněnou jízdu tzv. načerno, ale i částku ve výši 1.500 Kč z titulu dosud nezaplacené přirážky k jízdnému. Žalovaný však ničeho neuhradil, když nereagoval ani na předžalobní upomínku ze dne 10. 12. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 24. 8. 2020. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 7. 2021 č.j. 9 C 124/2021-27 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 24. 8. 2020 spolu s žalobou. Žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas již předem a soud dovodil, že oba účastníci souhlasí s takovým postupem soudu. 4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce. V případě jednotlivých důkazů se pak jednalo o zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 10. 9. 2020, výzvu k plnění – předžalobní upomínku ze dne 10. 12. 2020, poštovní podací arch – podání u České pošty, Smluvní přepravní podmínky a Tarif dopravce. 5. Na základě důkazů předložených žalobkyní a jejích tvrzení učinil soud ve věci skutková zjištění a učinil z nich závěr o skutkovém stavu věci, kdy měl jednoznačně za prokázané, že žalovaný dne 10. 9. 2020 využil služeb žalobce jakožto dopravce, když jel autobusovou linkou [číslo] přičemž se nemohl prokázat platným jízdním dokladem přepravnímu kontrolorovi, který se žalovaným sepsal zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]. Podle Smluvních přepravních podmínek čl. 9 odst. 5 činila přirážka za přepravu bez platného jízdního dokladu 1.500 Kč a dle přílohy 1 Tarifu dopravce činilo jízdné 25 Kč. Žalovaný tak s ohledem k uvedeným skutečnostem byl povinen zaplatit žalobci nejen částku ve výši 25 Kč z titulu nezaplaceného jízdného za uskutečněnou jízdu tzv. načerno, ale i částku ve výši 1.500 Kč z titulu dosud nezaplacené přirážky k jízdnému. Žalovaný však ničeho neuhradil, když nereagoval ani na předžalobní upomínku ze dne 10. 12. 2020. 6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: 7. S ohledem ke skutečnosti, že nárok uplatněný žalobou vyplýval z porušení přepravních podmínek a právních předpisů v roce 2015, pak bylo třeba věc posuzovat již podle právní úpravy platné a účinné od 1. 1. 2014, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ). 8. Tak podle § 2550 NOZ smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 9. Podle § 2551 NOZ dále platí, že podrobnější úpravu přepravy stanoví přepravní řády. 10. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob (dále jen "přepravní smlouva") vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu (dále jen "jízdné") podle tarifu. Podle odst. 2 přepravní smlouva je uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem (dále jen "nástup do vozidla"). 11. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. 12. V souvislosti se zjištěným skutkovým stavem a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok žalobce byl zcela důvodný. Žalovaný tím, že použil veřejný dopravní prostředek provozovaný žalobcem, uzavřel s žalobcem, jakožto dopravcem, smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 NOZ, která ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu, dopravci tj. žalobci tímto vznikl nárok na zaplacení stanoveného jízdného. Žalovaný se neprokázal platným jízdním dokladem při přepravní kontrole dne 10. 9. 2020, přičemž na základě této skutečnosti mu vznikla povinnost zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč a pochopitelně také dlužné jízdné ve výši 25 Kč, kdy podle Smluvních přepravních podmínek čl. 9 odst. 5 činila přirážka za přepravu bez platného jízdního dokladu právě 1.500 Kč, a podle přílohy 1 Tarifu dopravce činilo jízdné 25 Kč. Žalovaný, ač následně k tomu byl vyzván v rámci předžalobní výzvy, do dnešního dne ničeho neuhradil. Zároveň se dostal i do prodlení s úhradou jízdného a přirážky k jízdnému, přičemž podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, přičemž tato výše pak je stanovená nařízením vlády č. 180/2013 Sb. Žalobce, kterému tak vznikl nárok na zaplacení i příslušenství představovaného zákonným úrokem z prodlení, požadoval vedle úhrady jistiny složené z dlužného jízdného a přirážky k jízdnému i příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení. Soud s ohledem k učiněnému závěru o skutkovém stavu věci a s přihlédnutím k výše uvedenému právnímu hodnocení tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobci právo na částku ve výši 1.525 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 11. 9. 2020 do zaplacení. (výrok I.) 13. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobce došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 200 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 600 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 189 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 1.489 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)