9 C 18/2021 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 12. 2020 domáhala rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku ve výši 5.874 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 354 Kč z částky 5.874 Kč za dobu od 11. 5. 2020 do 16. 12. 2020. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že dne 29. 9. 2019 uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu o životním pojištění FLEXI – rizikové životní pojištění [číslo] v písemné formě na předepsaném tiskopise, přičemž předmětem pojistné smlouvy bylo životní pojištění žalovaného. Pojistné období bylo stanoveno jako měsíční, počátek pojištění byl stanoven od 1. 10. 2019 a pojistný vztah měl trvat do dovršení věku 75 let u žalovaného tj. do 30. 9. 2064. První splátka pojistného byla stanovena na částku 1.364 Kč a žalovaný byl povinen hradit měsíčně dále pojistné v této sjednané výši. Žalovaný však sjednané pojistné řádně neuhradil za období od 1. 11. 2019 až do 1. 4. 2020, přičemž z tohoto důvodu došlo k zániku pojistné smlouvy a žalobkyni vznikl nárok na úhradu dlužného pojistného za toto období trvání pojistného vztahu ve výši 5.874 Kč. Žalovaný byl žalobkyní upozorněn na povinnost uhradit dlužné pojistné a hradit řádně měsíční pojistné a zároveň vyrozuměn o možnosti zániku pojistného vztahu. Ač byl upozorněn na možnost zániku pojistného vztahu, dlužné pojistné žalovaný neuhradil v plné výši a následně tedy k datu 1. 4. 2020 došlo k zániku pojistné smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 16. 4. 2020 a byl vyzván k úhradě dlužného pojistného. Žalobkyně pak žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 2. 9. 2020, avšak ani tak žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně požadovala tedy úhradu dlužného pojistného a zároveň i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 11. 5. 2020 do 16. 12. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ) dne 22. 2. 2021. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 2. 2021 č.j. 9 C 18/2021-33 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 22. 2. 2021 spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem soudu vyjádřila souhlas již předem. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. 5. Na základě provedeného dokazování a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci skutková zjištění a rovněž i závěr o skutkovém stavu, kdy bylo bezpečně prokázáno a zjištěno, že mezi účastníky byla 29. 9. 2019 uzavřena pojistná smlouva o životním pojištění FLEXI – rizikové životní pojištění [číslo] v písemné formě na předepsaném tiskopise, přičemž předmětem pojistné smlouvy bylo životní pojištění žalovaného. Pojistné období bylo stanoveno jako měsíční, počátek pojištění byl stanoven od 1. 10. 2019 a pojistný vztah měl trvat do dovršení věku 75 let u žalovaného tj. do 30. 9. 2064. První splátka pojistného byla stanovena na částku 1.364 Kč a žalovaný byl povinen hradit měsíčně dále pojistné v této sjednané výši. Žalovaný však sjednané pojistné řádně neuhradil za období od 1. 11. 2019 až do 1. 4. 2020, přičemž z tohoto důvodu došlo k zániku pojistné smlouvy a žalobkyni vznikl nárok na úhradu dlužného pojistného za toto období trvání pojistného vztahu ve výši 5.874 Kč. Žalovaný byl žalobkyní upozorněn na povinnost uhradit dlužné pojistné a hradit řádně měsíční pojistné a zároveň vyrozuměn o možnosti zániku pojistného vztahu. Ač byl upozorněn na možnost zániku pojistného vztahu, dlužné pojistné žalovaný neuhradil v plné výši a následně tedy k datu 1. 4. 2020 došlo k zániku pojistné smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 16. 4. 2020 a byl vyzván k úhradě dlužného pojistného. Žalobkyně pak žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 2. 9. 2020, avšak ani tak žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně požadovala tedy úhradu dlužného pojistného a zároveň i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 11. 5. 2020 do 16. 12. 2020. 6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: 7. S ohledem na datum uzavření pojistné smlouvy bylo třeba věc posuzovat podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), který právě od 1. 1. 2014 nahradil zrušený zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (ZoPojSml). 8. Tak podle § 2758 odst. 1 NOZ platí, že pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle odst. 2 pak není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. 9. Dále podle § 2782 odst. 1 NOZ má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění, přičemž podle odst. 2 pak platí, že zanikne-li pojištění v důsledku pojistné události, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; v takovém případě náleží pojistiteli jednorázové pojištění celé. 10. Ve smyslu § 2803 odst. 1 NOZ pojištění zaniká uplynutím pojistné doby. Dále podle odst. 2 téhož ustanovení NOZ pak platí, že bylo-li pojištění ujednáno na dobu určitou, lze ujednat, že uplynutím této doby pojištění nezanikne, pokud pojistitel nebo pojistník nejméně šest týdnů před uplynutím pojistné doby druhé straně nesdělí, že nemá zájem na dalším trvání pojištění. Nezanikne-li pojištění a nejsou-li ujednány podmínky a doba prodloužení, prodlužuje se pojištění za týchž podmínek o tutéž dobu, na kterou bylo ujednáno. 11. V intencích § 2804 NOZ dále platí, že upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 12. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že účastníci spolu ve smyslu ustanovení § 2758 odst. 1 NOZ uzavřeli dne 29. 9. 2019 pojistnou smlouvu s počátkem pojištění od 1. 10. 2019, na základě které se žalobkyně zavázala v případě vzniku pojistné události poskytnout žalovanému pojistné plnění ve sjednaném rozsahu a žalovaný se zavázal platit žalobkyni pojistné ve sjednané výši. Žalovaný tak byl v období od 1. 10. 2019 do zániku pojistné smlouvy ke dni 1. 4. 2020 povinen hradit pojištění tj. lhůtní měsíční pojistné ve sjednané výši 1.364 Kč. Žalobkyni pak vznikl nárok na poměrnou část pojistného odpovídající délce trvání pojištění do doby zániku pojistné smlouvy, kdy žalovaný řádně nehradil pojistné tj. od 1. 11. 2019 až do 1. 4. 2020, kdy došlo k zániku pojistné smlouvy z důvodu neplacení pojistného. Protože žalovaný svou povinnost uhradit pojistné nesplnil, a to ani dodatečně, uplatnila žalobkyně tento svůj nárok u soudu, kdy dlužná částka odpovídala poměrné částce pojistného za uvedenou dobu pojištění, které žalobkyni za dobu trvání pojistného vztahu náleželo. K datu zániku pojistného vztahu tak žalobkyni vzniklo právo na úhradu částky ve výši 5.874 Kč, přičemž žalovaný tuto částku neuhradil ani po opakovaných výzvách a dostal se i do prodlení s úhradou dluhu a žalobkyně měla pak i právo na přiznání požadovaného zákonného úroku z prodlení. Podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl opakovaně vyzván žalobkyní, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému příslušenství. (výrok I.) 13. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné