9 C 41/2021 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] (číslo návrhu [číslo]) v písemné formě na předepsaném tiskopise, přičemž předmětem pojistné smlouvy bylo rizikové životní pojištění s aktualizací [příjmení] [příjmení]. Žalovaný se na základě pojistné smlouvy zavázal hradit pravidelné měsíční pojistné ve výši [částka], které bylo splatné vždy k 1. dni příslušného kalendářního měsíce, kdy trval pojistný vztah vyplývající z uzavřené pojistné smlouvy. Pojistná smlouva byla uzavřena na dobu určitou v trvání 20 let s počátkem pojištění od [datum]. Žalovaný neuhradil pojistné splatné již za období od [datum] do [datum], když neuhradil ani následné pojistné až do období od [datum] do [datum], kdy došlo k zániku pojistné smlouvy z důvodu nezaplacení pojistného právě k datu [datum]. Žalovaný byl na možnost zániku pojistné smlouvy upozorněn žalobkyní, kdy zároveň byl vyzván k úhradě dlužného pojistného, avšak toto neuhradil ve stanovené lhůtě a došlo tedy k zániku pojistné smlouvy. Celkový dluh za dobu trvání pojištění činil [částka] a dále žalovaný dlužil i částku [částka] za upomínání. Žalobkyně požadovala i zákonný úrok z prodlení s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky. Žalovaný pak dlužné pojistné neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne [datum] a [datum]. 2. Soud ve věci v rámci elektronického rozkazního řízení rozhodl elektronickým platebním rozkazem ze dne 10. 2. 2021 č.j. EPR 30807/2021-5, který obsahoval i tzv. kvalifikovanou výzvu s poučením podle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), kdy soud uložil žalovanému, aby se ve věci ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti tomuto elektronickému platebnímu rozkazu písemně vyjádřil ve věci samé a v případě, že nárok uplatněný v žalobě neuzná, aby vylíčil rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označil důkazy k prokázání svých tvrzení a připojil listinné důkazy, jichž se dovolává. Zároveň soud žalovaného poučil, že jestliže se bez vážného důvodu ve stanovené lhůtě nevyjádří, a ani soudu v této lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který žalobce uplatnil, uznává. 3. Žalovanému byl elektronický platební rozkaz doručen do vlastních rukou dne [datum] ve smyslu § 49 odst. 1 OSŘ, přičemž ten podal včas dne [datum] odpor proti platebnímu rozkazu, kde pouze uvedl, že odpor odůvodní ve stanovené lhůtě 30 dnů. Následně pak žalovaný ve stanovené 30 denní lhůtě učinil vyjádření k žalobě, kde uvedl, že nárok plně uznává, přičemž uvedl, že by tento nárok – dluh vůči žalobkyni uhradil ve splátkách po 500 až [částka] měsíčně, kdy jeho finanční situace mu hradit větší splátky neumožňovala (neumožňuje). 4. Žalobkyně s tímto souhlasila a požádala o rozhodnutí rozsudkem pro uznání, což uvedla v podání ze dne [datum], přičemž požadovala i náklady řízení a stanovení splátek ve výši nejméně [částka]. 5. Podle § 153a odst. 1 OSŘ platí, že uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 OSŘ). V odst. 4 uvedeného ustanovení § 153a OSŘ pak zákonodárce dále stanovil, že jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 6. Soud se musel nutně zabývat povahou učiněného projevu ze strany žalovaného v rámci vyjádření k žalobě, přičemž zcela jednoznačně nemohlo být pochyb o tom, že žalovaný vyslovil souhlas s podanou žalobou a rovněž projevil ochotu dluh uhradit, byť uváděl, že jeho současná ekonomická mu nedovoluje dluh uhradit najednou. Bez ohledu k této skutečnosti musel soud uzavřít, že žalovaný jednoznačně uznal nárok žalobce a projevil ochotu jej splácet a měl jednoznačné povědomí o svém závazku. Uznáním nároku podle § 153a OSŘ se rozumí procesní úkon žalovaného (tedy úkon adresovaný soudu), který může být učiněn v jakékoli přípustné formě (srov. § 41 odst. 2 OSŘ) a z jehož obsahu jednoznačně vyplývá, že žalovaný žalobní nárok zcela, z části, nebo v jeho základu uznává. Není přitom rozhodující, zda a jak je takový procesní úkon označen a zda uznání nároků je vyjádřeno právě tímto slovním spojením. Procesní úkon, jímž žalovaný nepochybně projevuje nejen vědomost o svém dluhu, vyplývajícím ze žalobního nároku, ale i vůli (ochotu) nárok nepodmíněně uspokojit, je třeba vždy považovat za uznání nároku s účinky podle § 153a OSŘ. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.4.2002 sp.zn. 29 Odo 522/2001) Taktomu bylo i v tomto případě, kdy žalovaný uznal svůj dluh a projevil jednoznačnou vůli jej uhradit. Procesní úkon žalovaného bylo třeba posoudit jako uznání nároku ve smyslu § 153a OSŘ. 7. Soud v této souvislosti musel uvést i to, že s ohledem na toto posouzení úkonu žalovaného měl s ohledem na dikci § 153a odst. 1 OSŘ povinnost rozhodnout rozsudkem pro uznání, když byl nárok uplatněný žalobou ze strany žalovaného uznán. Opačný postup soudu by pak jednoznačně poškodil žalobce. S ohledem na výše uvedené tak soud rozhodl rozsudkem pro uznání zcela v intencích projeveného uznání ze strany žalovaného, přičemž s ohledem na souhlas žalobkyně se splátkovým kalendářem, soud uložil žalovanému povinnost uhradit dluh v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod tíhou ztráty výhody splátek. Důvodem pro splátkový kalendář byla právě současné nelehká socioekonomická situace žalovaného, přičemž však bude na žalovaném, aby dostál podmínkám tohoto rozsudku, když jakékoliv zpoždění ve splátkách by mohlo znamenat okamžitou splatnost dluhu vůči žalobkyni. Výše stanovených splátek pak odpovídala možnostem žalovaného, kdy vyšší částka by mohla znamenat v podstatě pouze odložení následného výkonu rozhodnutí či exekuce vůči žalovanému, což jistě by nemělo být primárním cílem rozhodnutí soudu, byť i tato možnost zde vždy existuje v případě neplnění stanovených splátek. (výrok I.) 8. Pro úplnost soud dále pouze ve vztahu k učiněným závěrům shora uvádí, že by se příčilo zásadě rychlosti a soustředěnosti řízení, pokud by výkladem příslušných ustanovení (§ 153a OSŘ a § 157 odst. 3 OSŘ) měla být omezována účinnost těch procesních institutů, které byly do procesního práva inkorporovány právě za účelem zjednodušení a zrychlení občanského soudního řízení. Ustanovení o možnosti vydat rozsudek pro uznání (§ 153a OSŘ) k těmto institutům zajisté patří, přičemž z uvedeného důvodu již nebylo třeba, aby soud vymezil hmotněprávní základ (podmínky) na základě nichž by věc rozhodoval. 9. Hovoří-li totiž ustanovení § 157 odst. 3 OSŘ o náležitostech odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání, zmiňuje výslovně pouze předmět řízení (popis čeho se žalobce po žalovaném domáhá a proč, tj. vymezení skutku) a stručný výklad důvodů pro postup podle § 153a odst. 3 OSŘ, pro které soud rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání (tj. zdůvodnění, že došlo ke splnění podmínek). Skutkové okolnosti vylíčené v žalobě musí být podřaditelné pod příslušná ustanovení právních norem (je totiž nutné zvažovat, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít smír), není však třeba tvrzené skutkové okolnosti v rozsudku pro uznání podřazovat pod příslušnou právní normu, neboť soud není povolán posuzovat důvodnost či oprávněnost žalobního návrhu. (srovnej např. rozsudek NS ČR ze dne 27.3.2013 sp.zn. 33 Cdo 3498/2012) 10. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum], a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje [částka] a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce [částka] a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši [částka], když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. [částka] (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum]),