9 C 61/2021-28 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 1. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 15.816,42 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru a kapitalizovaným úrokem z úvěru z žalované částky. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 3. 1. 2020 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě žalobce umožnil žalovanému čerpat revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 15.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr ve výši 3,28 % měsíčně z aktuálně poskytnuté respektive čerpané částky. Součástí Smlouvy pak byly Úvěrové podmínky. Žalobce řádně zkoumal také před uzavřením Smlouvy s žalovaným jeho úvěruschopnost. Žalovaný postupně čerpal částku ve výši 15.000 Kč, avšak uhradil na poskytnutý úvěr pouze částku ve výši 3.071 Kč, přičemž řádně nehradil sjednané splátky úvěru. S ohledem k opakovanému porušování smluvních povinností ze strany žalovaného pak žalobce přikročil k zesplatnění úvěru k datu 14. 10. 2020. K uvedenému datu pak činil dluh žalovaného částku v celkové výši 15.816,42 Kč, když tuto dlužnou částku žalovaný neuhradil ani po upomínání ze strany žalobce, ani na základě doručované předžalobní upomínky ze dne 5. 11. 2020. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena dnem 3. 5. 2021 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), přičemž po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní, kdy se nijak nevyjádřil k žalobě, ani ničeho nenamítal proti žalobním tvrzením a důkazům předloženým žalobcem. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 4. 2021 č.j. 9 C 61/2021-24 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 3. 5. 2021 spolu s žalobou. Žalobce s tímto postupem soudu projevil souhlas již předem. Soud s ohledem na pasivitu žalovaného v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce. 5. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobce učinil soud ve věci tato skutková zjištění: mezi žalobcem a žalovaným byla dne 3. 1. 2020 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na jejímž základě žalobce umožnil žalovanému čerpat bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 15.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr ve výši 3,28 % měsíčně z aktuálně poskytnuté respektive čerpané částky z úvěrového rámce tj. ve výši 492 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán na 29,88 % ročně, RPSN při řádném dodržení Smlouvy činil 34,33 %. Celkově měla být splacena při takovém čerpání částky 15.000 Kč a jejím řádném splácení částka 17.428 Kč. Pro případ porušení podmínek Smlouvy, především při nehrazení splátek, byla stanovena smluvní pokuta ve výši 500 Kč a výše nákladů na vymáhání byla vypočtena na částku 100 Kč měsíčně. V souvislosti s opakovaným prodlením pak smluvní pokuta činila celkem 992 Kč. Součástí Smlouvy pak byly také Úvěrové podmínky IJK119. Žalobce poskytl žalovanému na základě této Smlouvy spotřebitelský revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15.000 Kč, přičemž žalovaný postupně čerpal částku 15.000 Kč, avšak uhradil na poskytnutý úvěr pouze částku ve výši 3.071 Kč, přičemž řádně nehradil sjednané splátky úvěru, jak soud zjistil z výpisu čerpání, splátek a úhrad. S ohledem k opakovanému porušování smluvních povinností ze strany žalovaného pak žalobce přikročil k zesplatnění úvěru k datu 14. 10. 2020, o čemž informoval žalovaného dopisem – výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 14. 10. 2020. Tato výzva byla doručována žalovanému dne 15. 10. 2020 prostřednictvím České pošty, a.s. K uvedenému datu zesplatnění pak činil dluh žalovaného částku v celkové výši 15.816,42 Kč, což bylo soudem opět zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad, přičemž žalovaný tuto dlužnou částku neuhradil ani po upomínání ze strany žalobce, ani na základě doručované předžalobní upomínky ze dne 5. 11. 2020, která byla opět doručována dne 5. 11. 2020 prostřednictvím České pošty, a.s., což soud zjistil z poštovních podacích archů a doručenek, v obou případech byly výzvy žalovanému řádně doručovány na adresu, která je shodná s adresou v záhlaví tohoto rozsudku. 6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobcem, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobce, kterým rovněž žalovaný z důvodu vlastní procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil. 7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat. Podstatné pro rozhodnutí soudu bylo to, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru (Smlouva) s tím, že žalobce poskytl žalovanému možnost opakovaného čerpání úvěru, avšak žalovaný i přes čerpání úvěru nehradil řádně sjednané splátky úvěru a dlužil žalobci k datu zesplatnění částku v celkové výši 15.816,42 Kč, kterou neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 5. 11. 2020. 8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: 9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru. 10. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 12. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 13. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 14. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 15. Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné. 16. Pokud šlo o smluvní pokutu, pak soud vycházel z §§ 2048 až 2052 NOZ. Podle § 2048 NOZ platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Ve smyslu § 2049 NOZ pak zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 17. Podle § 2050 NOZ dále platí, že je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. 18. Ustanovení § 2051 NOZ řeší tzv. moderační právo soudu ve vztahu k výši smluvní pokuty, kdy nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vzta