9 C 87/2021-24 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 3. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 7.527,23 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 7.527,23 Kč od 16. 1. 2020 do zaplacení, a částku ve výši 3.769,28 Kč dopovídající smluvní pokutě – poplatku za prodlení s vrácením poskytnutých prostředků ze strany žalobce. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že uzavřel s žalovaným Smlouvu k službě [anonymizováno] účet tj. smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě žádosti žalovaného a na základě registrace žalovaného na webovém portálu žalobce [webová adresa], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 10.441,33 Kč, když žalovaný mohl odložit platby prováděné prostřednictvím [anonymizováno] karty až o 45 dní. Žalovaný takto prováděl bezhotovostní transakce s tím, že celková částka poplatků za odložení plateb činila 1.849 Kč a žalovaný uhradil celkově částku ve výši 4.763,10 Kč. Podle smlouvy a podmínek vzal žalovaný na vědomí, že v případě prodlení může žalobce po žalovaném požadovat poplatek z prodlení, jehož výše se odvíjela od délky prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky, když žalovaný byl v prodlení s vrácením dlužné částky déle jak 30 dnů a žalobce měl nárok na poplatek z prodlení ve výši 650 Kč a 10 % z dlužné částky řádně žalobcem vyúčtované. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 3. 2. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 8. 7. 2021. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 5. 2021 č.j. 9 C 87/2021-22 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 8. 7. 2021 spolu s žalobou, přičemž žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas již předem v rámci podané žaloby, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 4. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce. 5. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobce učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně z předložených důkazů zjištěno, že žalobce uzavřel s žalovaným Smlouvu k službě [anonymizováno] účet ze dne 30. 1. 2019 (tj. smlouvu o spotřebitelském úvěru) na základě žádosti žalovaného a na základě registrace žalovaného na webovém portálu žalobce [webová adresa], když identita žalovaného byla řádně zjištěna z OP Slovenské republiky č. EX260986. Součástí smlouvy byl i výklad pojmů a také listina Zřízení [anonymizováno] účtu a také Podmínky žalobce. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 10.441,33 Kč, když žalovaný mohl odložit platby prováděné prostřednictvím [anonymizováno] karty až o 45 dní. Žalovaný takto prováděl bezhotovostní transakce s tím, že celková částka poplatků za odložení plateb činila 1.849 Kč a žalovaný vrátil celkově pouze částku ve výši 4.763,10 Kč, což bylo soudem zjištěno z jednotlivých vyúčtování. Podle Smlouvy a Podmínek vzal žalovaný na vědomí, že v případě prodlení může žalobce po žalovaném požadovat poplatek z prodlení, jehož výše se odvíjela od délky prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky, když žalovaný byl v prodlení s vrácením dlužné částky déle jak 30 dnů, což opět soud zjistil z vyúčtování a žalobce měl nárok na poplatek z prodlení ve výši 650 Kč a 10 % z dlužné částky řádně žalobcem vyúčtované. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 3. 2. 2021, která byla doručována žalovanému na adresu uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku dne 3. 2. 2021, jak bylo zjištěno z podacího lístku České pošty, s.p. 6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobcem, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobce, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil. 7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, přičemž z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. Podstatné pro rozhodnutí v této věci bylo, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena prostředky komunikace na dálku smlouva o úvěru (spotřebitelském úvěru), na jejímž základě žalovaný čerpal prostřednictvím [anonymizováno] karty úvěr v celkové výši 10.441,33 Kč, když mohl odložit platby prováděné prostřednictvím [anonymizováno] karty až o 45 dní. Žalovaný takto prováděl bezhotovostní transakce s tím, že celková částka poplatků za odložení plateb činila 1.849 Kč, přičemž žalovaný vrátil celkově pouze částku ve výši 4.763,10 Kč. Podle smlouvy a podmínek vzal žalovaný na vědomí, že v případě prodlení může žalobce po žalovaném požadovat poplatek z prodlení, jehož výše se odvíjela od délky prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky, když žalovaný byl v prodlení s vrácením dlužné částky déle jak 30 dnů a žalobce měl nárok na poplatek z prodlení ve výši 650 Kč a 10 % z dlužné částky řádně žalobcem vyúčtované. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 3. 2. 2021. 8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: 9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobce coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. 10. Úprava provedená ZSÚ sleduje - stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele - primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek. 11. Podle přesvědčení soudu pak právní předchůdce žalobce splnil nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, o čemž svědčily obě karty zákazníka, které žalovaný řádně vyplnil. Stejně tak v této každé kartě zákazníka, jakož i v samotných Smlouvách byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr, respektive možnost provádět platby prostřednictvím kreditní [anonymizováno] karty poskytnuta. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany právního předchůdce žalobce možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný řádně vyplnil a uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohl právní předchůdce žalobce spravedlivě očekávat, že oba úvěry, které byly žalovanému poskytnuty, mu bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen. 12. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ. 13. Ve smyslu § 562 NOZ písemná forma je zachována i při právním jednání učině