11 C 194/2022-20 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 295 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného televizního poplatku za období říjen [rok] až únor [rok]. Protože účastníci, žalobkyně již v samotném žalobním návrhu a žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu nevyjádřil, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále také jen„ o.s.ř.“), pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovanému jako držiteli televizního přijímače vznikla s účinností od ledna [rok] povinnost hradit televizní poplatky. V rozporu s touto povinností však žalovaný v období říjen [rok] až únor [rok] televizní poplatky neuhradil. Nedoplatek na poplatcích činil za uvedené období částku 2 295 Kč. Nedoplatek žalovaný neuhradil ani po urgencích ze strany žalobkyně. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. platí, že nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V dané věci bylo prokázáno, že žalovaný je poplatníkem televizního poplatku ve smyslu zákona č. 348/2005 Sb. a že za uvedené období dluží žalobkyni na úhradách za televizní poplatek částku ve výši 2 295 Kč, když má zároveň právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, pak soud přiznal žalobkyni také nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění ke dni prodlení (§ 1970 o. z.), který žalobkyně za dobu od počátku každého jednotlivého prodlení se zaplacením poplatku za daný měsíc do [datum] (ke dni podání žaloby) kapitalizovala a činí částku ve výši 217,81 Kč (výrok I). Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) této vyhlášky), 2 x 100 Kč režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21% DPH, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 1 126 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění.