11 C 96/2022-43 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky v celkové výši 1 340 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným účastnickou smlouvu – Zákaznickou smlouvu [číslo] k telefonnímu číslu [číslo], kdy nedílnou součástí smlouvy byly také Všeobecné obchodní podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] a Ceník služeb. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytovat sjednané služby u telefonního čísla, a to včetně doplňkových a poskytovaných třetími stranami. Žalovaný se zavázal platit řádně ceny v souladu se smlouvou v rámci vyúčtování. Své povinnosti však žalovaný porušil, když neuhradil vyúčtování služeb [číslo] za období [datum] – [datum], vystavené dne [datum], splatné dne [datum], a to ani přes výzvy. 2. Aktivní legitimace žalobkyně je pak dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí je i seznam postoupených pohledávek jako příloha [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 3. Protože účastníci, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu nevyjádřil, a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném a účinném znění (dále jen o.s.ř.), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl uživatelem mobilní telefonní stanice [číslo] právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v souladu s čl. 3 Všeobecných podmínek umožnila objednat si prostřednictvím sítě od třetích subjektů služby, které nejsou službami elektronických komunikací v souladu s § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění v době uzavření účastnické smlouvy (nyní § 2 odst. 3 písm. a)) (dále jen „zákon o el. komunikacích“). Cenu za tyto tzv.„ služby třetích stran“, zejména SMS na speciálně zpoplatněná čísla a volání na speciálně zpoplatněná čísla, účtované ve vyúčtování služeb [číslo] splatné dne [datum], žalovaný neuhradil. Aktivní legitimace žalobkyně je pak dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí je i seznam postoupených pohledávek jako příloha [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný ani přes opakované výzvy doložené i podacími lístky ničeho neuhradil. 4. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení: 5. Podle § 3028 odst. 3 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 6. Podle § 269 odst. 2 z.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do [datum] (dále jen„ ObchZ“) účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. 7. Soud dospěl vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným účastnickou smlouvu dle § 269 odst. 2 ObchZ, na jejímž základě poskytovala žalovanému služby elektronických komunikací, když byl žalovaný zároveň oprávněn využívat služby třetích osob. Žalovaný využil technických možností své SIM karty a komunikační sítě žalobce a jejich prostřednictvím si objednal služby třetích osob, za což byl povinen uhradit částku v celkové výši 1 340 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, má žalobkyně nárok na zaplacení jistiny ve výši 1 340 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, pak soud přiznal žalobkyni také nárok na úrok z prodlení ve výši nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění ke dni prodlení, když respektoval stanovený den prodlení. 8. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) této vyhlášky), 3 x 100 Kč režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21% DPH, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 9. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky k jejímu prodloužení. 10. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění.