14 C 119/2022-19 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobce se domáhal vůči žalovanému vyklizení bytu [číslo] v domě [adresa] [obec], jenž je součástí pozemku p. č. st. [anonymizováno], vše v katastrálním území a obci [obec] dále jen předmětný byt), a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku. K důvodům žaloby uvedl, že je vlastníkem předmětného bytu, který žalovaný užívá bez právního důvodu, neboť nájem sjednaný Nájemní smlouvou ze dne 15.7.2021 žalovanému skončil k 20.4.2022 výpovědí pronajímatele pro zvlášť závažné porušení povinnosti žalovaného spočívající v neplacení nájemného od listopadu 2021. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V rámci provedeného dokazování soud z výpisu katastru nemovitostí zjistil, že žalobce je zapsán jako vlastník pozemku p.č.st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa] bytový dům, vše v obci a [katastrální uzemí] a k této nemovitosti není zapsáno ve prospěch žalovaného žádné právo. Ze Smlouvy o nájmu sociálního bytu ze dne 15.7.2021 bylo zjištěno, že žalobce přenechal k užívání žalovanému na dobu určitou od 1.9.2021 do 31.8.2022 byt [číslo] nacházející se v domě [adresa] ul. [ulice] v [obec] na pozemku p. [číslo] v obci a [katastrální uzemí] a žalovaný se zavázal za to platit nájemné 1 944 Kč měsíčně, úhrady a zálohy za nezbytné služby 2 500 Kč měsíčně, oboje splatné vždy do 5. dne příslušného měsíce. Výzvou ze dne 16.12.2021 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužného nájemného za měsíce listopad a prosinec 2021 v celkové výši 8 888 Kč. Výzvou ze dne 9.3.2022 žalobce opětovně vyzval žalovaného k úhradě dlužného nájemného za měsíce listopad a prosinec 2021 a leden a únor 2022 v celkové výši 17 776 Kč. Z„ Výpovědi nájmu z důvodu neplacení nájemného“ ze dne 11.4.2022 doručené žalovanému dne 20.4.2022 bylo zjištěno, že žalobce vypověděl žalovanému bez výpovědní doby nájem předmětného bytu sjednaný nájemní smlouvou ze dne 15.7.2021 z důvodu neplacení nájemného a nákladů za služby za dobu od listopadu 2021 do dubna 2022, v čemž spatřoval porušení povinnosti žalovaného zvlášť závažným způsobem dle § 2991 o.z. Současně byl žalovaný poučen o právu vznést námitky, podat návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem dle § 2286 o.z. a byl vyzván k vyklizení bytu do dvou měsíců ode dne doručení výpovědi. Z výpisu věcí vedených u zdejšího soudu bylo zjištěno, že žalovaný nepodal návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a konstatoval, že listinné důkazy prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť zjištění vzájemně korespondovala, žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti a žalovaný ani netvrdil skutečnosti, které by zjištění učiněná z listin zpochybňovaly. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobce je vlastníkem předmětného bytu, který žalovaný i nadále užívá, přestože byl vyzván k vyklizení do 20.6.2022 poté, co žalobce vypověděl bez výpovědní doby nájem mezi účastníky sjednaný Smlouvou o nájmu ze dne 15.7.2021, a to výpovědí ze dne 11.4.2022 doručenou žalovanému 20.4.2022 z důvodu nehrazení nájemného žalovaným v období od listopadu 2021 do dubna 2022, v čemž žalobce spatřoval zvlášť závažné porušení povinnosti žalovaného jako nájemce dle § 2991 o.z. Podle § 1040 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že žalobci jako vlastníku nemovitosti náleží ochrana dle § 1040 o.z. vůči žalovanému, který bez právního důvodu zasahuje do jeho vlastnického práva tím, že byt užívá bez právního důvodu. Žalovanému dříve svědčil právní důvod užívání bytu, neboť mu náleželo právo užívání dle Smlouvy o nájmu sjednané dne 15.7.2021. Nájem však skončil výpovědí žalobce jako pronajímatele dne 20.4.2021 pro zvlášť závažné porušení povinnosti žalovaného spočívající v nezaplacení nájemného a nákladů za služby za dobu delší než tři měsíce dle § 2291 o.z. Jelikož žalobce před doručením výpovědi vyzval žalovaného k odstranění závadného chování v souladu s § 2291 odst. 2 o.z. (výzvy k zaplacení), v písemné výpovědi vymezil nejen skutkově ale i právně důvod výpovědi podřaditelný pod zvlášť závažné porušení povinnosti dle § 2291 odst. 2 o.z., výpověď obsahovala poučení dle § 2286 odst. 2 o.z., shledal soud výpověď žalobce platnou a účinnou. Rovněž díky skutečnosti, že žalovaný nepodal návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi a současně se ve věci nijak nevyjádřil, považoval soud výpověď pronajímatele také jako oprávněnou. Účinností výpovědi 20.4.2021 skončil nájem, a pokud žalovaný nadále předmětný byt užíval, dělo se tak již bez právního důvodu. Soud shledal žalobu důvodnou dle § 1040 odst. 1 o.z., a proto ji výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. Při určení lhůta k vyklizení dle § 160 odst. 1 o.s.ř. přihlédl soud k době, která uplynula od výzvy žalobce k vyklizení 20.6.2022 a konstatoval, že žalobce již poskytl žalovanému dostatečnou dobu pro získání jiného bydlení, a proto stanovil lhůtu vyklizení v délce 15 dnů ode dne právní moci rozsudku. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný a náleží mu právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náklady žalobce představoval zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč vybraný dle položky 4 písm. a) Sazebníků poplatků k z.č. 549/1991 Sb. a paušální náhrada nezastoupeného účastníka 300 Kč za jeden úkon dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.