15 C 152/2022-14 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce vůči žalovanému, jako povinnému výživou, domáhal zrušení této vyživovací povinnosti. Své podání odůvodnil tvrzením, že usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] [rok] [anonymizováno], byl schválen smír účastníků tohoto řízení, na jehož základě se žalovaný zavázal přispívat na výživu žalobce částkou 4 500 Kč měsíčně. Výživné pak bylo sráženo exekučně srážkami ze mzdy žalovaného u zaměstnavatele [právnická osoba] Protože žalobce přestal být v důsledku nástupu do zaměstnání k datu [datum] na žalovaném výživou odkázaný, podal předmětný návrh, v němž požadoval zrušení výživného počínaje dnem [datum] do budoucna. 2. Žalovaný se k podanému žalobnímu návrhu nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodl na základě předložených listinných důkazů, kdy z Pracovní smlouvy zaměstnance agentury ze dne [datum] vyplynulo, že ode dne [datum] vznikl žalobci pracovní poměr u zaměstnavatele [právnická osoba], s místem výkonu práce [příjmení] kraj, s pracovním úvazkem 37,5 hodin týdně a zkušební dobou v délce 3 měsíců. 4. Po právní stránce podřadil soud zjištěný skutkový stav následujícím zákonným ustanovením: <i>Podle ustanovení § 910 odst. 1 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ustanovení § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle ustanovení § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle ustanovení § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle ustanovení § 917 o.z. rozhoduje-li soud o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, a majetkové poměry osoby výživou povinné to připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor, nevylučují-li to okolnosti zvláštního případu; poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte. Podle ustanovení § 921 o.z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Podle ustanovení § 922 odst. 1 o.z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.</i> <i>Podle § 163 o.s.ř. pak platí, že rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.</i> 5. V projednávané věci bylo zjištěno, že na straně žalobce došlo k zásadní změně poměrů spočívající v ukončení přípravy na budoucí povolání a faktickém nástupu do zaměstnání, a to počínaje dnem [datum]. V důsledku uvedené skutečnosti rozhodl soud tak, že podané žalobě vyhověl, když podmínky pro stanovení výživného na straně žalobce odpadly. Zrušením vyživovací povinnosti zároveň došlo ke změně vyživovací povinnosti uložené rozhodnutím zdejšího soudu ze dne ze dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] [rok] [anonymizováno]. Proto soud rozhodl, jak shora ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno. 6. O náhradě nákladů by soud rozhodoval podle poměru úspěchu účastníků ve věci podle § 142 odst. 1 o.s.ř, neboť žalobce byl ve věci zcela úspěšným. Protože však náhradu nákladů řízení nepožadoval, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok II).